Tak jsem se odhodlala uveřejnit tu takové malé svědectvíčko o tom, jak nám může Bůh pomáhat i v maličkostech...

Není tomu tak dávno, co jsem si procházela malou krizí. Stála jsem na  křižovatce životních cest a nevěděla: dát se doleva, nebo doprava? Prosila jsem neustále Boha o pomoc, a protože jsem v jedné úžasné knížce od Marie Svatošové četla, že když člověk nad něčím váhá, má to zkusit jako Gedeon (Pane, dej ať je roucho suché a všude jinde je rosa...), rozhodla jsem se řídit její radou. Nevím ani proč mě to napadlo, rozhodně si nelibuji v deštivém počasí, ale jen tak zničeho nic mi přišlo na mysl: "Pane, já chci jít doprava, ale jestli Ty chceš, abych šla doleva, dej, ať začne pršet." Naprosto šílený nápad, venku za oknem se sypal sníh a byla krásně zima, ani nápad, že by se oteplilo a místo sněhu začala padat voda... Jenže než jsem dosnídala, sněžení ustávalo a když jsem vycházela z kolejí, už vesele pršelo:o)

Jen tak pro sebe jsem kousek před školou řekla: "Pane, já snad kdybych chtěla duhu, tak mi ji uděláš...ale ne, to já už jen tak, nic nedělej!"

 No a asi týden nato jsem měla fakt těžkou krizovku, protože se mi sesypalo všecko, o čem jsem byla přesvědčená, že bude fungovat...prostě najednou bylo všecko jinak, byla jsem zoufalá a na dně a připadalo mi všechno beznadějné... Jdu do školy, a přesně v tom stejném místě, kde pár dní předtím, zvednu hlavu.... a co byste řekli, že vidím? Nad školou se klene nádherná duha... a to ani myslím  nesvítilo slunko... Bylo to jako dotek Boží milosti, v tu chvíli jsem si byla stoprocentně jistá, že On o mně ví a všecko dobře dopadne...

A taky že jo. Večer se vše vyřešilo k mé naprosté spokojenosti. A já jsem teď už víc než půl roku šťastná s jedným úžasným ogarú :o)