V pořadí druhá přednáška Tomáše Holuba na téma Duchovní život - zásady duchovního života, která zazněla v úterý ráno na CSA v Kroměříži.



Přirovnává duchovní život k vedení určité bitvy a terminologii zásad si propůjčuje z vojenského prostředí. Protože mě přednáška oslovila a toto přirovnání k boji je krásně názorné, přináším i vám, kteří jste tam nebyli nebo si nedělali poznámky (ach ta paměť:)) výtah myšlenek z této přednášky.

11 zásad duchovního života

0. a nejdůležitější zásada - Uvědomit si, pod čím praporem bojuji
"Celým svým životem se přihlaš na tu stranu, k níž patříš. Nejde bojovat v jedné věci pod jedním praporem a vzápětí prapor vyměnit. Představ si, že je údolí mezi dvěma kopci, na jednom z nich má stan Ježíš a na druhém ďábel a ty stojíš v tom údolí... Jakmile začne bitva, nutně tě to smete. 
Být křesťanem, to znamená chtít stát pod praporem Kristova kříže. A pamatovat si, že Kristus není velitel zalezlý ve stanu v zázemí, ale ten, který stojí v čele a prolévá krev za svoje vojáky.
A teď tedy desítka zásad dalších:

  1. Neztratit spojení s hlavním stanem
    Pokud nekomunikuji s velením, nemám šanci na přežití. Je také důležité podávat neustále hlášení (tj. modlit se). Oproti klasické válce my máme výhodu - neexistuje situace, kdy bychom mohli ztratit toto spojení, náš "velitel" je vždy na příjmu, je jen důležité nepřestat vysílat, i kdyby to mělo být jen zoufalé SOS.
  2. Nevěřit falešným zprávám nepřítele
    Taktikou nepřítele je podvrhnout nějakou naprosto matoucí a smyšlenou informaci, aby způsobil v táboře zmatek nebo poslal jednotku třeba na opačnou stranu. A jaké že to zprávy používá náš nepřítel? Je jich spousta - např. Ty na to nemáš. Bůh Ti nerozumí, nehodí se do dnešní doby. Víra je zastaralá. Nikdo Tě nemá rád. Jsi na všechno sám... a spousta spousta dalších
  3. Dbej na svoji hodnost
    Na vojně každý ví, že když je řidičem, je jeho úkolem řídit vozidlo a ne velet útoku nebo připravovat strategii vedení bitvy. Stejně tak tomu má být i v našem životě. Mám být na svém místě, plnit svoje úkoly a nestarat se o to, co mi nepřísluší, nehrát si na víc, než jsem.
  4. Vytipuj si místo nejlehčího průrazu
    Je důležité být si vědom, kde jsou moje slabiny, kde je má obrana nedostatečná nebo nejslabší - právě to jsou místa, kde je útok nejvíce pravděpodobný. Je důležité vědět, v čem plavu, a dávat si na to pozor. A tvářit se, že žádné slabé místo nemám, to svědčí o jediném - o pýše...
  5. Mít sbalenou malou polní
    Vojáci to znají - musí mít trvale připraveno zavazadlo, ve kterém mají nejnutnější věci pro přežití, aby je měli po ruce v případě nečekaných událostí. Také my máme mít takové zásadní věci pro přežití. Stává se přece, že se ocitneme daleko od domovského stanu, a pak ztrácíme víru jen proto, že nemáme "svůj" kostel, "svého" faráře, "svoje" spolčo atd. Kdyby si vojáci přibalovali do malé polní zbytečnosti, měli by zavazadlo tak těžké, že by s ním daleko nedošli. To platí i u nás - uvědomit si, co je opravdu důležité a bez čeho se obejdeme.
  6. V jednotě je síla
    Žádný člověk není povolán k tomu, aby bojoval sám. Jednotlivec je na odstřel... Osamělý voják proti celé armádě nepřítele mnoho nezmůže. Proto je důležité se podporovat navzájem. Nestát osamoceně, ale mít někoho v zádech a někoho ve stejné linii.
  7. Mít se na pozoru před dýmovnicemi
    Dým vyvolá v řadách bojovníků totální zmatek a samozřejmě přichází ztráta orientace. V takové chvíli je nezbytná jedna věc - počkat, až se trochu rozjasní. Nedělat žádná zásadní a důležitá rozhodnutí, když nevidím na krok. Stejně tak není dobré dělat zásadní rozhodnutí svého života, když se ocitnu v "duchovní mlze". Vždy je lepší se chvíli zastavit a počkat, až se mlha rozebere.
  8. Zoufalý útok se nevyplácí
    Aneb jak říká známé české přísloví "Hlavou zeď neprorazíš"... Není dobré dělat zoufalá rozhodnutí. Když někdo vyběhne v panice sám proti celé nepřátelské linii, moc dobře to s ním nedopadne. Ani na bojišti, ani v životě. Buďme trpěliví. Vždyť "nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí..."
  9. Být věrný své zbrani
    Je důležité vnímat svá obdarování, objevit v sobě co mám dobrého a být za to vděčný a taky to používat. Ne uprostřed boje se šavlí začít litovat, že nemám pušku.
  10. V Boží armádě nejsou neznámí vojíni
    Je těžké se snažit, jít do boje se zápalem, když není nikdo, kdo by nás ocenil. A kdyby se nám i něco stalo, nikdo si na nás nevzpomene... Maximálně bude někde zmíněn nějaký neznámý vojín bez jména, tváře... To se nám u Boha nikdy nestane. On nás dobře zná jménem a jednou ten náš boj náležitě ocení. On ví o svých pěšácích i jízdě:) Vždyť "máme větší cenu než mnoho vrabců...
Tak tolik z toho, co jsem si zapamatovala/zapsala z jedné úžasné přednášky... Tak hurá do zbraně!