Ž – klikatá čára na zádech zmije pomalu se plazící prosluněnou pasekou uprostřed parného 
 léta a číhající na možnost seknout svým rozeklaným jazykem a zastavit tak koloběh krve v nějakém tvorečkovi
I – rovný prouteček podobný štíhlé břízce, jíž nic nebránilo v růstu, a proto není ani malinko křivá, stejně jako charakter dobře vychovaného člověka
  - jedna plaňka z dřevěného plotku lemujícího rodný domek, opuštěná a smutná bez svých družek
V – rozeklané údolí skalnatého kaňonu uprostřed nelítostné divočiny, nebezpečné a zároveň strhující, přitahuje nás svou dobrodružností, ale ve svém hněvu nás může rozdrtit stejně, jako my zašlápneme mravence
O – ocelová obruč přímo vybízející k tomu, abychom jí prohodili jeden z neposedných barevných míčků, které se na nás smějí z krabice
  - hrozivě vyhlížející prázdná díra na dně hluboké propasti, ne nepodobná propasti našich provinění
T – nosný trám střešní konstrukce netrpělivě čekající na pokrytí pravými pálenými taškami, aby tak společně vytvořili opravdové teplo domova, místa nám ze všech nejdražšího

Ž + I+ V + O + T = ŽIVOT
Jednoduchá rovnice vyjadřující prostou skutečnost.

Ž = žal starého osamělého muže 
 Slané potoky slzí, strhané tváře připomínající zrůdnou karnevalovou masku, prázdné oči, ruce probodené rezivými hřeby, černá díra místo srdce někde uvnitř hrudi…
I = ironie mladého studenta
 Veselé rošťácké jiskřičky hrající v očích nedokonale zakryté škraboškou vážnosti, hlava plná ideálů a snů, ústa plná kritiky na neschopnost doby plivající jed jako kobra, rty staženy do úšklebku…
V = vítězství bojovníka 
 Krůpěje potu slévající se v potoky, svaly na rukou svou tvrdostí připomínající ocel, triumfální výraz v námahou zrudlé tváři, pocit radosti v náruči Štěstěny…
O = otroctví černošského dělníka
 Ruce vězně spoutané okovy podřadnosti, výraz ptáčka lapeného na vějičku, někde uvnitř dřímající revolta, hlas plný nenávisti k věznitelům, oči volající po svobodě…
T = tíha břemene
 Svaly napnuté jako ocelová lana snažící se vydržet nápor bolesti, obličej překypující odhodláním, v hlavě jediná věta: „Ty to dokážeš, musíš!“

Život jsou všechna tato slova a ještě další navíc.
Život je plechová trubka lesknoucí se jako královské zlato, která však sama není schopná vydat ani tón.
Život je novorozeně postupně vyrůstající a měnící se v dospělého muže a nakonec ve starce.
Život je dravá řeka, již nelze zastavit.
Život je život.

 

Tak to je moje práce ještě ze střední...:o)