Přesýpací hodiny života
odbily půlnoc
zbývá už jen vteřin pár
pohltí Zemi
i vše, co je na ní
palčivý nenávisti žár

Zem modrá se
krví vznešených cílů
na hrobech vrahů ženy v černém lkají
nevidí neslyší
nedbají na to
upíři moci že lásku z nich sají

Jezero štěstí vyschlo
řeky lidské radosti
dávno ztratily své prameny
teď slavný svůj triumf
pouště slaví
srdce nám sžírají závisti plameny

Na pohádky 
jsem už stará
nevěřím v kouzla, skřítky a víly
zlo roste 
jako houby po dešti
a dobro rychle ztrácí síly

V dlani svírám
puklé srdce z kamene
hradby se hroutí, dobyta je pevnost
v prachu cesty
na rohu ulice
umírá láska na chudokrevnost