Není to tak dávno, co se mi dostala do rukou knížka Jany Ungerové "malá malá". Jedná se opravdu o malou knížečku, která je však dokonale velká svým obsahem. Dovoluji si malou ukázečku:

Jednoho dne se probudila

a byla růží.

Viděla, že má trny

a ty trny byly někomu trnem v oku.

Přestože byla růží, měla oči.

Dřív nevěděla, že i růže mají oči.

Teď jí to bylo úplně jasné.

Měla jasno v květu i jasno v očích.

Ale do těch očí se vkrádal stín.

Někdo jiný jí byl trnem v oku.

Trnem v oku růže.

Ten někdo byl taky růží, taky měl trny

a taky stíny v očích.

…

 

Je to moje nejoblíbenější část z celé knížky. Nutí mě pokaždé k zamyšlení. Jako by každý z nás byl růže. Každý má své trny... Každý má někoho, kdo je mu trnem v oku, co si budem povídat. Na tobě mi vadí to, na něm ono, na támhletom něco jinakšího... Kolik takových seznamů si dokážu napsat! Nebo aspoň vymyslet... Hm, jenže uvědomuju si, že i já můžu být někomu trnem v oku? Přestože jsem růže se svými vlastními trny, jsem zároveň trnem v oku další růži... Jak prosté...

Miluju růže. Jsou to moje nejoblíbenější květiny. Jen kdyby byly bez trnů... Ale na druhou stranu - byla by růže bez trní růží? Sotva. Je dobře, že máme trny, jen jich nesmí být moc. Velké množství trnů odradí naše přátele od toho, aby k nám měli blíž. Přes velké množství trnů nejde člověka obejmout... Zkus některé trny otrhat. I když to bolí a není to snadné, některé půjdou dolů. A některé... některé si nech. Bez nich by růže nebyla růží. Jen vyndej ty z očí... Aby ti už nikdo nebyl trnem v oku, trnem v oku růže. Pak ani ty nebudeš ničím trnem v oku, a něčí pohled na svět bude jasnější...

 

P.S.: Vřele tuto útlou knížečku doporučuji k přečtení. Já sama jsem si ji koupila a vůbec toho nelituji:)