Aneb jak jsem prožila Dancerevo 2009...

Uhasit plameny, které mi zažehla v dutině ústní výborná, leč poněkud pikantnější směs, kterou mi naservírovala milá spolužačka (ach, toho jásotu, když mi dopoledne dorazila sms, že nemusím vařit, jelikož jsem zvána na oběd:)), rozhodnout se, které tričko na sebe (spolubydlící se jako rádce velmi osvědčila: „Obě vypadají dobře…“), rychle změnit líčení (přece si nemůžu k červenému tričku nechat stejné stíny jako k modrému svetru…), najít na netu, kdeže je vlastně v Krpoli kostel, domluvit se s kámoškou, osmkrát změnit čas a místo setkání,hodit na sebe dostatek vrstev, jelikož je venku kosa jako v Rusku, utíkat na šalinu, na Mendláku urychleně přestoupit do šestky… No a konečně vystupujeme před královopolským Semilassem a míříme ke kostelu na rockovou mši svatou.

Nejmenovaný kamarád při vstupu do kostela: „Nevidím nikoho známého.“ A asi 10 vteřin nato: „Jé, čau!“ „ Zdravím!“ „Tebe jsem už dlouho neviděl!“ „Zdáár, jak se máš?“ Inu, svět je malý… a v Brně zvlášť:o) Pak už se ztišíme, abychom vzápětí mohli zase zesílit v mohutný sborový hlas: „Privitajme Pána v tomto chráme…“ Hudební doprovod, otcova promluva, celá mše svatá se nese ve veselém mladistvém duchu. Akorát žalm měl zřejmě nějaký brněnský nápěv, jelikož olomoucká arcidiecéze se nechytala, a Praha si dokonce vytvořila vlastní variantu odpovědi:o)

No a po mši, posilněni a povzbuzeni na duši, už se valí davy k místu kýžené zábavy, tance a dobré nálady, k místu zvaném Semilasso. Pořadatelé se nakonec slitovávají nad podupávajícím, pokecávajícím, prokřehlým davem a otevírají brány tajemné svatyně, která je přepečlivě střežena UV-paprsky (neboli komu nesvítí na ruce obrázek, ten se dovnitř jen tak nedostane:))  Pak už jen hodit kabát do šatny, zastavit se u baru, rozhodnout se mezi Karkulkou a Amerikou (nebo spíš banánový koktejl?), dát si hot-dog (hlad je sviňa=)), obsadit místečko u stolu, omrknout situaci… a párty může začít! Tanečnice předvádějící neuvěřitelné kousky sklízí obrovský potlesk, stejně jako silák Franta, ohýbající kusy železa, jako by byly z gumy, moderátorce fušuje do řemesla návštěva z mimozemských civilizací… Ovšem neuvěřitelné věci se mezitím dějí už i na parketu, kreace některých jsou opravdu nápadité a neotřelé, DJové to pěkně rozjíždí…

Dance, dance, dance… Dance, dance, dance… Pauza na koktejl… Dance, dance, dance…

No řekněte sami, koho by nechala chladným např. taková píseň jako je „Koko džambo“?? Singing everybody;-) A už skandujeme It's fun to stay at the y-m-c-a i se stylovou ukazovačkou, hity zahraniční střídají hity české - reklamu na ticho sme též zvládli a řádíme dál… Při mašince vytvoříme tak dlouhý vláček, že by nám i leckterý rychlík mohl závidět… Ovšem i rychlík jednou dojede (i když teda u ČD často s nějakým tím zpožděním…) do stanice. Takže pobrat věci, najít lístek od šatny, vyzvednout kabáty, zamávat na ty, co vydrží dýl, najít zastávku, chvíle zmrzání, nástup do rozjezdu a odjezd… A za rok? Hodit do sebe něco na zub, hodit něco na sebe, změnit líčení… No prostě ZNOVU, přece si to nenechám ujít:o)