Unavená, rozesmátá i naštvaná, vymluvená, bolavá, psychicky vyšťavená…

Prorážím lítačky firemní budovy a po 6 hodinách neustálého „Dobrý den, u telefonu Zdeňka Ptáčková … máte na mě 4 minuty času?“ jsem šťastná, že můžu chvíli držet jazyk za zuby:o) “Zasardinkuju“ se do šaliny (kdo jel někdy kolem třetí hodiny jedničkou, ví, o čem mluvím), abych se popovezla tu jednu zastávku blíž k Tescu… ať žije nakupování ve velkém… zvlášť teda ve velkém počtu lidí, ve velkém počtu minut strávených ve frontě u pokladny, ve velkém počtu zamračených tváří kolem - no prostě ve velkém…

 

Rozlétaná, zpocená, vytočená, znechucená, otrávená…

- ano, zajisté sledujete, jak velmi pozitivní vztah mám k nakupování:o) -

S 1,5 kg zátěží arabesek v báglu (jj, už je to tak, Vánoce po roce opět na obzoru...) si to šinu pro změnu na šalinu. A pro změnu na jedničku. Naštěstí vychytám tu nejdelší soupravu která v Brně jezdí, tak mám přece jen nějaké ty centimetry osobního prostoru k dispozici:-)

Spokojená, hrdá, zlikvidovaná, hladem umírající, rozevlátá, zadýchaná...

Zdolávám vinařský kopec a odemykám dveře kolejní kuchyňky. Chvíle vytouženého klidu a pohody jsou až krutě krátké. Vaření něčeho, co by se s přimhouřením očí mohlo považovat za slušný oběd, zkontrolování aktuálního dění na netu (jenom ty 3 maily a signály než člověk projde...), sbalení krosny na ranní odjezd, v rámci možností pouklízení nádobí a kuchyně... To vše zabere víc času než se zpočátku zdálo, celkem už bez údivu (znám se za ta léta=)) zjišťuju že nestíhám...

Udýchaná, zablácená (kdo procházel poslední dobou kolem sv. Tomáše, ví, o čem mluvím), rozladěná, naštvaná sama na sebe...

Otvírám dveře kostela právě u Svatý svatý... Hm, tak to jsem “prokaučovala”. Snažím se soustředit aspoň na ten kousek mše, kterého se účastním, a po závěrečném požehnání (věnovanému speciálně i signálům.cz a celému RT i uživatelům) už se zdravím s ostatními a pak vzhůru dolů, nezapomenout zabočit doleva a jsme tam... Večer s velkým V může začít...

Signalácký Room slaví první narozeniny!

Zvědavá, rozesmátá, bavící se, semtam i zpívající a jinak blbnoucí, obklopená kamarády...

Sleduji dění na SC a usmívám se, chvílemi v duchu, chvílemi se řehtám z plných plic:o)

A už přichází na řadu dárky pro oslavence.

Prvním z nich je nádherný „vlnkovaný” kříž (jsme přece na jedné ~ vlně=)), jeho bílá barva se na modrém pozadí krásně vyjímá. A jak zmínil otec při jeho žehnání, bílá je barva kapitulace. Bůh „kapituluje” před člověkem, když nechává svého Syna zemřít za naše hříchy...

Po žehnání už naši „bouchači” bojují se šampaňským a SC-čkem zní mnohahlasé živijó, ať žije rúm!!! (uznejte, že ten fonetický přepis má své kouzlo:o))

Jako druhý je přinášen slavnostní dort, na němž hoří jedna svíčka, však se také naše miminko room dožívá jednoho roku:-) Kuchařky nezklamaly, dort má stylovou modro-zelenou náplň a dle reakcí všech, kdo ochutnali, je výborný. (mimochodem, zdaleka není dnes jedinou pochutinou se signaláckými barvami:-))

No a to už přichází na řadu dárek č. 3, nový blog roomu. K tomu snad ani není co dodat, ten si může každý rovnou prohlédnout:o)  http://room.signaly.cz/

Členové RT následně představují jednotlivé sekce signálů a své vize do budoucna a také odpovídají na všetečné dotazy zúčastněných. (Ptejte se, nebo se začneme ptát my vás:-))

No a pak už se jedlo, pilo, zpívalo a halekalo (to když Libor vytáhl harmoniku), povídalo... No zkrátka slavilo a slavilo a slavilo... A pak už jen uklízelo a uklízelo a uklízelo…

Ospalá, unavená, naplněná zážitky, veselá a příjemně naladěná…

Nastupuju do půlnočního rozjezdu a mířím směr Pisárky. Vydařený večer. A vy, jestli budete mít cestu kolem, určitě se skočte mrknout, jak krásně se v roomu na zdi vyjímá nový kříž. A třeba se při té příležitosti můžete nechat autorizovat, zapsat do občanského sdružení, nebo si koupit hrníček či tričko...

P.S.: Milý roome, do dalších let hodně štěstí a hodně ochotných lidiček... Ať žije [rúm] !!!