Ach, jak ten čas při hlídání dětí letí... To je ráno z postele do práce a večer z práce do postele a najednou už je tu půlka května:) A zážitků přibývá... Bezesporu jedny z nejzajímavějších chvil tráví Ňina s dětmi na procházkách v parku. A to nejen proto, že jsme venku, ale taky proto, že je všude kolem spousta cizích (a tím pádem zajímavých) lidí, kteří se taky mnohdy zajímají o nás. Nu, jen si to vemte, potkat při odpolední vycházce mladou holku s dvěma identickýma capartama, kteří majú nasazené miniaturní sluneční brýle a vypadajú jak motorkářské komando, tak já sa smíchy neudržím...:)
Pro ilustraci přikládám foto:)


Reakce lidí se různí... Většinou se všichni nejdřív ptají, zda jde o kluky nebo o holčičky (btw, málokdo tipuje dvě holky, většinou je tip buď holka-kluk nebo kluk-kluk:)), načež prohodí něco o tom, jak jsou krásné, a jak to má maminka těžké (to když mě považují za starší sestru:)), případně jak jsem to měla těžké já (to když jsem považována za matku:)) Jj, nejspíš jsme v parku s Obim a dětma vypadali jako šťastná rodinka, když jedna paní prohlásila: "To jsou dvojčata? Tak to jste teda musela mít těžké, to vám nezávidím..." A pak mi nechtěla věřit, že nejsem matka:)
Excelentní jsou komentáře Teky a Tuty k lidem a zvířatům procházejícím kolem. Jednu dobu měly období, že kdokoli prošel kolem a nebyl babi, děda, teta ani týc, tak byl "mimi". Pokud ukazovaly na desetiletého kluka, ještě to šlo. Ale pokud se slovy "mimi" ukázali na cca 17letou slečnu v růžové minisukni, tak šli všichni kolem do kolen:) Též jednoho staršího pána nejspíš pobavilo, když se Ňina s dětma blížila k lavičce, na níž seděl a Teka povídá: "Děda...hačí...bota bota!" (on tam seděl s nohou přes nohu, no:))

Naprosto nejšílenější ale je, když se děti rozhodnou dělat Ňině ostudu, jak jen to jde. Tak byly jednou asi 4letou holčičkou na pískovišti považovány za zlobivé děti, protože si sypaly písek místo do kyblíků na nohy. Ona holčička to viděla a jala se to rozebírat se svou maminkou. Rozhovor vypadal přibližně takto:
"Mami, to jsou ale zlobivé děti."
"Ale nejsou, ony jsou ještě malé, ony ještě neví, že si nemají sypat písek na sebe."
"Ale ta maminka jim to říkala!"
"Ale ony z toho ještě nemají rozum, vždyť jsou malé."
"To já už jsem velká, já už vím, že se to nesmí..."
Načež aby děti korunovaly předpoklad, že ony přece nejsou zlobivé, spustily při odchodu hurónský a hysterický řev, neboť Ňina s nimi odcházela spodní brankou, zatímco ony chtěly jít přece tou horní...

A vrcholem všeho byl zážitek při návratu z jedné procházky, kdy při procházení kolem domů se holkám zalíbila jedna parádní rohožka, načež po ní začaly poletovat tam a zpátky, místo aby šly pěkně domů. Tak je milá Ňina popadla a chtěla odvléct pryč... Jenže Teka (kdo jiný taky, že:o)) se jí vysmekla a na znamení svého nesouhlasu s odchodem domů si provokativně lehla na zem přímo na tom chodníku... Což ale Ňinu nevyvede z míry, je na takové projevy trucu zvyklá, tak jí prostě řekne: "Tak si tu buď, my jdeme, papa..." (většinou když se pak člověk trochu vzdálí, tak sama přiběhne...) Jenže kdo na něco podobného nejspíš nebyl vůbec zvyklý, byl jeden postarší pán, procházející kolem. Procházel jen do té doby, než si všiml, že tam leží na zemi dítě, pak se s výkřikem: "Ježišimarija!" zastavil a nevěděl chudák, co si má myslet...vzápětí začala přibrzďovat a ohlížet se i kolemjdoucí paní a tak milé Ňině nezbylo, než děcko popadnout a táhnout pryč, než na ni někdo zavolá sociálku...:o)