Úvaha o geocachingu našeho života


Většina z vás už se někdy nejspíš více či méně aktivně setkala s oblíbeným koníčkem dnešních lidí všeho věku a všech národností - tzv. geocachingem, minimálně jste někde něco jako "keška" zaslechli. Moji rodiče sice po prohlášení, že jdeme na Požár a na Končitú a chceme po cestě najít i dvě kešky, trochu znejistěli, cože to vlastně do toho lesa jdu hledat, jestli nějaký nový druh hub, ale nakonec se mi podařilo jim vysvětlit, o co že to jde:)
Pokud by někdo netušil, tak ve zkratce jde o hledání jakýchsi krabiček (tj. kešek), které někdo ukryl, podle zadaných GPS souřadnic a různých nápověd. Někdy je pro nalezení některé z nich zapotřebí rozluštit hádanku, jindy musíme najít nejdřív jednu, z ní se dozvědět souřadnice té další a tak dál až do konce. V každé z krabiček se může ukrývat nějaký drobný "poklad", a co je tu vždycky, je tzv. logbook, kde se dotyčný zapíše, že kešku našel.Navíc nás keš zavede většinou na nějaké zajímavé místo, kam bychom se třeba jinak ani nepodívali. Člověk se může bavit hledáním kešek sám, ale ve více lidech je to vždycky větší zábava...

Nepřipomíná vám to něco? Mně to nejdřív nedošlo. Kešky jsem brala prostě jako kešky, příjemné zpestření nudných odpolední, a nijak jsem nad nimi nedumala. Až pak jednou mě to trklo. Stačí zaměnit jediné písmenko, a z Geocachingu je rázem... Teocaching. No schválně:

Každý z nás má v životě poschovávaných spoustu krabiček s "poklady". Ať už jsou to noví přátelé, nové zážitky, nové možnosti. Ty krabičky nám tu Někdo schoval. Ale Ten Někdo je neschoval proto, aby se nám pak ve skrytu smál, že je nemůžeme najít, ale dal nám taky návod, jak je hledat. Dal nám k tomu přímo GPS, kam stačí zadat souřadnice a jít podle nich. Jen jedno potřebujeme - tou GPS se řídit. Spousta lidí vám potvrdí, že kešky se dají hledat i bez GPS navigace. Jistě. Ovšem v situaci, kdy stojíte uprostřed lesa a víte, že keš má být v jednom z té miliardy pařezů kolem, se ta navigace celkem hodí:) Tak i v našem životě máme situace, kdy se nám navigace hodí. A On nám posílá GPS svého slova. Jen si to přiznejme, kolikrát za měsíc zalistujem v Bibli? Kolikrát se opravdu zaposloucháme do evangelií, liturgických čtení? A přitom bez GPS třeba některý ten skrytý poklad vůbec nenajdeme. Budem beznadějně pobíhat po lese a zkoušet bezhlavě každý pařez, projdeme desítky špatných možností a tu správnou nakonec nenajdeme a zklamaně se vrátíme domů. A tam na nás čekalo něco tak krásného, tak skvělého, jen my jsme se o to ochudili...

A když svoji životní kešku najdeme? Pak se naše srdce rozjásá nad pokladem, který jsme v ní objevili. A protože On není žádný troškař, určitě to nebudou jenom staré kalendáře a postavičky z kindervajíček:) I když zas na druhou stranu - i maličkosti je někdy třeba "znovuobjevit" a být za ně vděčný, protože nejsou samozřejmostí. Někdo si dal tu práci, že je pro nás schoval. Poděkujme mu za to! A nezapomínejme, že u Něj v logbooku jsme zapsaní všichni svým pravým jménem a žádná přezdívka nás neschová. On dobře ví, kdo je to anonym, který tu byl 6.5. v 18:03, odkud přišel a kam pokračoval. Nezkoušejme fixlovat, není nám to nic platné. Nebeský logbook se ošálit nedá. 

A nebojme se vzít sebou i kamarády. Vždyť když se člověk pachtí sám, málokdy si to užívá - většinou se ztrhá a navíc mu to jde mnohem pomaleji. Když budeme mít někoho sebou, nebude nás už ani tolik tížit, že jsme třeba některou keš neobjevili, protože sdílený smutek je poloviční. Nebo zase na druhou stranu my můžeme pomoci někomu, kdo svoji keš už dlouho beznadějně hledá a neví si rady. Žádný člověk nemá být sám uprostřed pouště.

A tak popadněte GPS Božího slova, vybavte se na cestu, přečtěte si všechny nápovědy a koukněte do správné mapy a vyražte objevovat poklady ve svém životě, objevovat... Boha. Zkuste zařadit Teocaching mezi své koníčky. Uvidíte, že takovou keš, která vás čeká na konci, jste ještě neviděli:-)