V co se můžou proměnit 2 obyčejné zimní dny, když máte dvě děti a jen jedny nervy:)


 

Den 1.

7:15 První budík Ňina rychle típne s tím, že smí ještě chvilku spát
7:21 Druhý budík vypíná nešťastně, že musí vstávat
7:25 Přichází Ňině sms, bez které by Ňina krásně zaspala... No to nám den hezky začíná...
7:30-9:30 nic podstatného
9:30-11:30 Může někdo řict, že "zabije ježíška"? Přemítá chudák Ňina a má sto chutí to udělat. Jak jej do háje napadlo přinést dětem právě samohrající varhánky s 12 koledami? A  proč Zuzu tak strašlivě baví mačkat pořád dokola jedno tlačítko nebo mačkat různá tlačítka v rychlém sledu, čímž vzniká zcela nový žánr koled? Něco ve stylu: Tichá noc, přesvatá noc, pásli ovce valaši, pásli ovce, pásli ovce, pásli ovce, půjdem spolu pásli ovce, dej Bůh štěstí tomu domu, půjdem spolu do Betléma, štědrej večer narodil se pásli ovce štědrej štědrej čas radosti štěstí z jedné strany chvojka... A teď si představte to poslouchat tak hodinu v kuse. Když už konečně přesvědčíte děti, že varhánky chtějí chvíli spát, děti vezmou chvíli doslova. A za 5 minut je to tu zas. Hajdom hajdom tydlidom.
cca 12:10 Ňina sedí za kuchyňským stolem v blahé naději, že v klidu dojí svůj oběd. Rána a podezřelé ticho. Zvedá se od stolu a při pohledu do ložnice velmi rychle identifikuje, co se stalo. Stačí si dát dohromady spadlou garnýž a Terku zamotanou v závěsu krčící se vedle. 
12:40-13:20 Nevím jak u vás, ale v Praze je z chodníků pěkná klouzačka. Zuza to zjistila, jen co jsme zašli za roh ulice, když stihla hodit krásnou vývrtku a Terka vzápětí při jednom placákovi:) Žel, na svahu už to tolik neklouzalo - respektive klouzalo, když chtěly děti vylézt nahoru a neklouzalo, když jely po zadku dolů:) Ani cesta domů se neobešla bez komplikací. Zuza, vytočená tím, jak jí pořád podkluzují nohy, vydávala podivné vzteklé zvuky, které završila výkřikem: "To nesmíš sníhu, seš PROTIVA!"
Odpoledne a večer věnované parciálním diferenciálním rovnicím raději vynecháme:)

Den 2.

(Vstávání přeskočíme a stejně tak i další obyčejné záležitosti)
7:25 Ňina stojí v koupelně před zrcadlem v plesových šatech a čmárá po sobě propiskou... (ne, nezbláznila se z těch rovnic, jen má nové šaty a potřebuje si k nim koupit bižu a na to musí vědět, jaký mají výstřih...)
8:50 Na gauči se skví flek pravidelného kulatého tvaru, zatímco Zuza se krčí u postele v ložnici. Tak to dopadá, když to někdo nestihne na nočník. Chjo.
10:55 Ňina proklíná nápad vařit dnes rajskou. Nejenže polévka jí nevaří tak, jak má, ale ani ta omáčka se nedaří. Nejdřív se tam nahrudkovala mouka, pak nebylo možné ji dochutit a dohustit a vůbec. Proč musí ta nejlepší rajská mít tak složitý recept? Do toho si přidejte, že žádná kuchařská kniha nepočítá s dvěma řvoucími dětmi poskakujícími kolem plotny právě v ten moment, kdy potřebujete přecedit zásmažku:)
11:25 Rajská ponechaná osudu a jde se krmit divá zvěř, která si usmyslela, že zrovna teď musí začít malovat. A říkejte to všechno šestkrát. Cpete děti do sedaček, ještě vzteklí z té rajské a říkáte si, jestli vám to vůbec stojí za to. A pak postavíte před děti misky, Terka vezme do ruky lžíci, ochutná a zahlásí: "Omáčka  je opravdu dobrá." A místo aby jako jindy odstrčila misku a prohlásila, že už nechce papat a že chce cukroví, vylízá ji do poslední kapky. A Ňina už ví, že to za to stálo :)
13:07 Ňina finišuje tento článek, jedním okem pozoruje děti a oběma ušima slyší - to byste neuhodli - Pásli ovce valaši pásli ovce pásli ovce valaši pri pásli ovce...

Ještě pro pobavení jedna hláška z oběda:
Ňina: "Terko, nezmatkuj zas."
Terka: "Tejka pšece neni matka!!!"

Hajdom hajdom tydlidom.