Drama o dvou dějstvích a dvou aktérech:)


Že je spoustě dospěláků vlastní rčení "oko za oko, zub za zub" a že často oplácí zlé zlým nebo ještě zlejším, to není nic nového pod sluncem. To i taková Ňina dávno ví. Že ale kořeny takového jednání jsou už v našem útlém dětství, to si člověk tak často neuvědomí. Jak snadno se vykouří z hlavy takové věci jako pocit křivdy z "vypůjčené" a nenávratně ztracené hračky, ze snědeného lepšího kousku cukroví, ze začmáraného obrázku... A tak na připomenutí tu má Ňina dnes pro vás jedno malé drama, ve kterém hrají hlavní role (jak taky jinak) Tejeska se Susankou a hlavní dějová linie se točí kolem výše zmíněného rčení:)

Aniž by kdokoli z rodiny tušil, kde k tomu to dítě přišlo, začala jeden den Tejka s podivným rčením: "Susanka má čokoládový očička!" Ač se to na první pohled zdá býti lichotkou, a leckterá žena by jistě takovou větu z úst muže přijímala se studem sklopenýma očima a zřervenalou lící jako hold svému okouzlujícímu pohledu, u Susanky to působilo reakce opačné. Tváře se nečervenaly studem, ale vzteky, neboť výrok o čokoládových očičkách byl vnímán pomalu jako urážka na cti, srovnatelná s výroky typu: "Seš hloupý dacan" nebo "seš Gajgamel, seš žížala" apod.
Takže poklidné sobotní odpoledne se změnilo jednou větou v neklidné, když Terka spokojeně seděla a prohlašovala: "Susanka má čokoládový očička", zatímco Zuza přímo úměrně s počtem opakování osudné věty zvyšovala hladinu svého vzteku a hlasitost svého řevu. Když už hladina hysterie kulminovala, Terka s potutelnou jiskrou v oku pronesla: "Tejka si jenom dělá jegaci."

Tím ovšem naše story nekončí. Pokračování přichází na řadu hned následující den a probíhá přesně podle scénáře "oko za oko, zub za zub". Na koberci ležící Terce stojí na zádech (sice mladší, zato téměř o dvě kila těžší dvojče) Zuza a do Terčiného hurónského řevu s naprosto ledovým klidem prohlásí: "Jusanka si jenom dělá jegaci." Načež Terka okamžitě přestane řvát a s pověstnou jiskrou v oku pronese: " Susanka má čokoládový očička!"