Úvaha vzniklá při pátečním pečení buchet

 

Typické páteční menu naší rodiny tvoří buchty. Poctivé, z kynutého těsta, s různýma nádivkama a různých tvarů. Této tradice jsem se nepustila ani při svém "chůvím" zaměstnání a tak jsem dnes jako obvykle mísila těsto na buchty. A protože jsem chtěla zkusit něco nového, netypického, šáhla jsem do přihrádky s kořením a do těsta přisypala skořici a špetku badyánu. Z výsledku jsem měla obavy, přece jen staré a osvědčené recepty se nemají pokoušet, ale po prvním ochutnání se rozplynuly - nejenže ty buchty nádherně voní, ony i výtečně chutnají.
Dokonce až tak, že jsem se jich nacpala k prasknutí a asi se do večera ani nehnu:)

Nejspíš vám pořád ještě nedochází, proč tu popisuju svoje kuchařské zážitky - nějaké buchty, no a co... Jenže mě právě při žvýkání jedné té buchty napadla taková analogie. Že v našem životě je to jako při pečení buchet (a tím nechci říct, že každý z nás je trouba:)) Často se nám zdá, že v našem každodenním životě je všechno moc obyčejné - tak jako ty klasické páteční buchty. Ne, že by nebyly dobré! Jen jsou tu každý pátek, chutnají pokaždé stejně a nic nás na nich nepřekvapí, maximálně tak nějaký ten kámen zatoulaný v rozinkách, na kterém si málem vylomíme zub. A nás už to nebaví a chceme nějakou změnu, ale nevíme jak na to. Protože ty buchty už máme zažité a zvyk je železná košile, že. A protože experimentovat by bylo moc riskantní. Taky se může stát, že se nám to nepovede, a budeme bez oběda. A to se nám nechce. A tak jíme dál pátek co pátek ty buchty, co už pak jen tak převalujeme v puse, a sníme o královském menu s pečenými holoubaty a husími paštičkami.
V tom je totiž zakopaný pes. My nechceme žádné skromné změny, my chceme rovnou otočku o 180 stupňů. Krůček po krůčku by to bylo moc pomalé. Nejlíp by bylo otočit život naruby, udělat něco velkého, něco úžasného... A na to já nemám prostředky ani schopnosti a vlastně ani odvahu, tak radši neudělám nic...

A přitom by stačilo tak málo. Chce to jen špetku... špetku badyánu:) Stačilo do osvědčeného receptu přidat malou špetku, aby z buchet všedních byly buchty nevšední, něčím výjimečné a nové. A ta špetka nesměla být velká, protože badyán je nebezpečný. Když ho přidáte příliš, přebije chuť všeho ostatního a výsledek nebude stát za nic. A taky ho tam nemůžete přidávat každý den, to by totiž ty buchty nevšední rázem zevšedněly...

I my máme možnost si svůj život takto "okořenit". Přidat novou ingredienci do starého dobrého receptu. Ať si každý vybere podle chuti. Nemusí to být vždycky zrovna badyán:) Ale můžeme přidat špetku něčeho, co nám zatím schází - však on už si každý to své najde. A najednou to dostane "šmrnc" a život nám zachutná úplně jinak. Zkuste to, nebojte se experimentu. Udělejte něco pro vás nového, netradičního a svátečního. A když vám to zachutná, můžete si to někdy zopakovat. Nebo rovnou zařadit do osvědčených receptů:) Ale pozor, ať vám neujede ruka... Pak už by to totiž nestálo za nic.

P.S.: A nezatracujte ty osvědčené recepty. Nejsou vůbec špatné. I ty nejsvátečnější buchty se totiž časem přejí:)

P.S.S.: A pokud by někdo měl zájem o recept, napište:) Těsta bylo tolik, že jsem z toho pak vykrájela kytičky a posypala mákem a děti mají levné a dobré mlsání:)