Děti a babičky, babičky a děti...


Bezpochyby důležitou roli v životě malého človíčka hraje kromě mámy a táty taky babička a děda. Tím spíš, když ten malý človíček žije ve velkoměstě, zatímco jeho babička v malé vesničce na Valašsku. Tím spíš, když ta babička má navíc doma u chalupy velikánského psa Jacka. Tím spíš, když ta babička človíčka hýčká, rozmazluje, vyvařuje mu jenom samé dobroty a vždycky najde ve skříni kus čokolády nebo jiného cukroví. Tak i Tejka a Susanka jsou čas od času naloženy do ne zrovna malého automobilu zn. Renault, důvěrně nazývaného "holkabus". Samozřejmě je vždy zapotřebí je na cestu náležitě vybavit, tudíž každá třímá v ruce baťůžek urývající ovečky, miminka a kaseník, do mámina batohu jsou ukryty dudly, banány a několik ojíků a může se vyrazit. Běda ovšem, když se táta rozhodne udělat si někde v obci malou pauzu. Ihned mu někdo ze zadu hlásí: "Tady pšece nejsme u babičky!"

Když už je vzdálenost z hlavního města k babičce konečně překonána, teprve přichází na řadu ty pořádné zážitky. No jen si představte, že jako takový malý tříletý človíček stojíte tváří v tvář obrovskému zvířeti, které se prý řadí mezi bernské salašnické psí plemeno (i když někteří už měli tendence jej řadit k šelmám medvědovitým). To je potom pravý a nefalšovaný respekt. Jack je zatím jediný, kdo dokáže Tejku zklidnit bez jediného slova a nestojí ho to žádnou námahu:) Ale přesto všecko je Jack nejoblíbenějším členem rodiny, v žebříčku oblíbenosti převyšující i babičku. (I když v případě, že má babi zrovna v ruce čokoládu, by se o tom dalo nejspíš polemizovat:))

Po trochu rozpačitém přivítání s psím kolosem už nic nebrání tomu, aby se děťoši rozeběhli po všech zákoutích babiččina bytu, pootvírali všecky kredence, vytahali všechny knížky, šli zkontrolovat tetu a týca a ukrást Vejči nějakou tu čiči nebo jinou lákavou věc. Mezitím nezapomenou ani ukázat babičce, jak umí hezky zlobit a jak silné mají hlasivky:) A zrovna když se jim začíná u babičky nejvíc líbit, je většinou čas jet zase domů. Tentokrát ovšem i spolu s babi, která si udělá malý výlet do velkoměsta. Ovšem ani její přítomnost v holkabusu nezastavila Tejčin kvílivý řev při vjíždení do hlavního města, že ona nechce domů, že chce být u babi a u Jacka. Jack se sice do auta už nevešel, ale babička jo, tak měla Tejka aspoň malou kompenzaci. A když jim pak táta přinesl z auta i momorky, aby mohly jezdit po bytě, byla radost završena:)

A pak už si babi mohla naplno užít hlídání dětí, když je máma i táta v páci. Například jaké to je, když se Tejka rozhodne nepapat. Babička se pohotově snažila využít toho, že byla zrovna na návštěvě "velká Terka" a povídá: "Terko, musíš papat, abys byla tak velká, jako je velká Terka! Když nebudeš hezky papat, budeš pořád malá." Načež Tejka po chvilkové úvaze zcela suverénně odvětí: "Babička je taky malá. Musí papat, aby byla velká. To se bude máma divit!" No, to by se máma nejspíš divila:)
Tak jako se asi divila paní doktorka na tříleté prohlídce, když se ptala dětí, jak se jmenuje babička a dostalo se jí bezelstné odpovědi: "Fjantiška. Babička je skřítek." (Ať žije kouzelná školka:))