Položme si prostou otázku: "Kdo má největší tendence vás vychovávat?"

Už to vidím. Každý ve věku od šesti do zhruba dvaceti (a více) let suverénně odpoví něco ve stylu: "Rodiče, prarodiče, učitelé..." A víte, co by vám na to odpověděli rodiče a vychovatelé? No přece: "Děti!" :)

Možná to není vždy zřejmé na první pohled, ale jakýkoliv pokus o výchovu a dobrou radu se vám vzápětí vrátí jako bumerang. Své o tom ví všechny babičky malé postavy, které se v dobré víře snažily vnukům a vnučkám vštípit, že musí hodně papat, aby vyrostli. Pokud jim na to jejich drobečci neodpověděli něco na způsob: "Ty seš taky malá, musíš papat, abys byla vejká!", tak byli buď zrovna nemocní, nebo zaujatí něčím jiným:)
Své o tom ví táta, který si objednal velkou sklenici brusinkové limonády a jal se ji v očích dětí nestřídmým způsobem pít. Ihned byl poučen o tom, že to nesmí pít tak rychle a musí si něco nechat na později, jinak ho bude bolet bříško. Jak je vidět, péče ratolestí o vaši osobu může být někdy až dojemná:)

Své o tom ví samozřejmě také Ňiňa. V dobré víře, že přiměje Tejku a Susanku chvíli nezlobit, aby mohla zasytit své hladové břicho uvařeným obědem, zatrhla jim veškeré nepravosti s výhrůžkou, že kdo bude zlobit, nebude si moct vzít do parku svoji motorku. A ono to zabralo a chvíli byl opravdu klid. Do té doby, než Susa na své momorce zaparkovala u Ňiny, koukla se nahoru a s nevinným výrazem ve tváři se zeptala: "Co to máš, Ňino?" "Květák a kaši, jako jste měly i vy." "Aha. A až to spapáš, tak když nebudeš Ňino zlobit, půjdeme do pajku." No co na to můžete tomu dítěti říct?:)

Až pak Ňiňa sprintovala kolem opravované sochy Jana Žižky za dětma ujíždějícíma závratnou rychlostí na momorkách, jen si posteskla, že měla asi radši zlobit, aby musela zůstat doma. Nejspíš to příště udělá. Nebo bude v tescu tak dlouho řvát a zuřivě dupat, dokud jí někdo nekoupí taky momorku.