Postřehy ze "svatojosefské" promluvy

 Vzhledem k tomu, že dnes je slavnost, vypravili jsme se na večerní mši. Však je to jenom jedna ze dvou příležitostí v době postní, zúčastnit se slavnostní liturgie, tak by byla škoda to nevyužít:) A přestože jsem nic nečekala (nebo možná právě proto), byla jsem obdarována trefným kázáním. Některé myšlenky, proložené mými vlastními úvahami, jsem se rozhodla tady zprostředkovat.

Kazatel vycházel z úryvku evangelia, který na dnešní slavnost připadá. Zastavil se u Josefovy reakce na zprávu o Mariině požehnaném stavu. Určitě to pro něho nemohlo být jednoduché. Předpokládá, že si Marii vezme za ženu, budou spolu žít... Ví, že jejich vztah je čistý a najednou se dovídá, že Maria čeká děťátko. Co si asi Josef mohl myslet, když věděl, že on není otcem? Umím si představit spoustu dnešních chlapů, jak by na takovou zprávu reagovali. Vztekle by práskli dveřmi, odešli by to dlouze zapíjet do hospody, žena už by je nikdy neviděla. V horším případě by za to schytala ještě pár facek. A proč taky ne, vždyť by ti chlapi byli "v právu", provinila se přece žena...

A co dělá svatý Josef? Mohl udělat spoustu věcí. Od těch drsných až po laskavé. V tehdejší společnosti se za cizoložství kamenovalo, nebo byla žena vysmívána a pohrdána. A právě proto, že ničemu takovému Marii vystavit nechce, rozhoduje se odejít. Tak vystaví posměchu sebe, protože vina padne na jeho hlavu, a Marii uchrání hanby. Jestli tohle není opravdová láska, tak potom co? Zákon by stál na jeho straně... On si ale vybírá MILOSRDENSTVÍ.

A jak je to dneska? Kolik lidí se soudí, tahá o majetky, o děti, chtějí toho druhého oškubat, pokořit, ponížit, zničit. Zákon to často umožňuje, zákon je často na jejich straně. Ale zbylo ještě nějaké místo pro milosrdenství? Než se s někým začnete soudit, nejprve se pokuste vyřešit spor mírností. Nechte se inspirovat svatým Josefem. A pak i vám jistě pošle Bůh svého anděla.