Pravděpodobně ji většina z vás už někdy viděla a snad i vzala do ruky a otevřela. Možná jste v ní hledali odpovědi na některé své otázky. Možná jste ji dokonce systematicky přečetli od první do poslední strany. Tu velkou, těžkou, modrou bichli s nevýrazným obalem, zato s velmi výrazným obsahem.

Katechismus, pokud si vzpomínám, měl u nás doma na poličce své místo "odjakživa" (což v tomto případě bude nejspíš od doby, co vyšel v české verzi). Já jsem svůj vlastní katechismus dostala k maturitě od pratety, která je sestrou řádu dominikánského. Úsměvné bylo to, že jsem ho dostala k "úspěšné maturitě" asi v únoru a maturovala jsem samozřejmě v květnu. Jó, modlitby sester dominikánek mají vskutku velkou moc:)

Od té doby měl místo v mé knižní poličce ve skříni. Čas od času se stěhoval na noční stolek, aby byl po nějaké době v lehce zaprášeném stavu uschován zpátky do skříňky. Několikrát jsem v něm hledala (a nutno podotknout, že většinou nacházela) odpovědi na své otázky. Několikrát jsem systematicky začala číst nějakou kapitolu a několikrát jsem se pevně rozhodla přečíst tu bichli systematicky celou. Bohužel musím sebekriticky uznat, že mi to nikdy moc dlouho nevydrželo. A tak katechismus tiše a trpělivě čekal na svou příležitost, aby se mu jí konečně dostalo při příležitosti vyhlášení roku víry. Papež vyhlášením roku víry vyzývá k její obnově u každého z nás osobně, jakož i ve společenství. Vyzývá k větší touze po vzdělávání se ve věcech víry a hlavně ke čtení knihy k tomuto účelu přímo sepsané - Katechismu katolické církve. A to je výzva, ke které bychom neměli mlčet. Tak jsem se rozhodla nemlčet a naplánovala si v průběhu roku víry přečtení celého katechismu. Rozdělila jsem si ho na krátké úseky a každý večer si teď s manželem společně čteme:) 

A vás všechny, kdo třeba ještě váháte, zda se do toho pustit, bych chtěla povzbudit, abyste se té tajemné modré knihy nebáli. Je to jistě čtení náročné, ale rozhodně ne nudné:)