Ona a on. On a ona. Dva lidé, dvě cesty, které se spojily v jednu...

 Ona se narodila jako prvorozená dcera katolickým manželům v malé vesnici na Valašsku. On se narodil o půl roku později jiným katolickým manželům v jedné ještě menší vísce nedaleko Letovic. On i ona si užívali života, každý po svém. Nezávisle na sobě se vydali na CSM do Tábora, kde se měly jejich cesty poprvé zkřížit. Ona si ho z tohoto setkání nepamatovala, on si pamatoval, že takovou ženu jako je ona by pravděpodobně nikdy nechtěl:)

Pak přišlo září roku 2009, kdy se jejich cesty opětovně střetly. Tentokrát k tomu došlo na křižovatce mnoha životních osudů – v Brně na lifu. On tam už nějaký ten pátek bydlel. Ona tam zavítala zcela nečekaně. Ještě nečekaněji se tam o pár měsíců později stěhovala. On se tomu (zcela právem) tehdy dost divil. Ona velmi rychle postřehla potenciál lifu, který byl v té době rájem nezadaných mladých katolíků a začala uvažovat o tom, že by tu snad mohla najít i někoho jako svého budoucího manžela, nicméně ani ve snu ji nenapadlo uvažovat o něm. On byl spokojený se svým klidným životem ve společnosti počítače. Ona jej vnímala jako nevýrazného, málomluvného a příliš informatického. On ji jako divokou, vůdčí a příliš hlučnou.

Nedlouho na to ona zjistila, že s potenciálním manželem to nejspíš nebude tak horké a víceméně se rozhodla na čas se na všechny chlapy vykašlat. K čemu je taky ženská potřebuje, že. On pořád trávil spoustu času se svým přítelem nejvěrnějším ThinkPadem a na něco takového jako jsou ženy nijak moc nemyslel. K čemu je taky ajťák potřebuje, že. Přitom si ale ona začala postupně všímat, že on je sice tichý, ale výborný posluchač, že se neváhá podělit s ostatními o to, co má. Že počítačům rozumí a má je rád, ale nejsou jediným tématem, o kterém je schopný si popovídat. A on si začal všímat, že ona je nejen vůdčí, ale že se nebojí přiložit ruku k dílu. Že je ochotná druhým pomáhat a dát jim něco ze sebe. Že je nejen divoká, ale také vnímavá a citlivá. A chvíle strávené společnými rozhovory se pomalu začaly prodlužovat a židle u počítačového stolu bývala čím dál opuštěnější a gauč v rohu čím dál obsazenější:)

Po čase si on uvědomil, že ona mu vnesla do života neklid a že se asi už nebude moct jenom tak bez následků vrátit naplno do dnů trávených pouze v přítomnosti počítače. A ona si uvědomila, že i když on není černovlasý, tmavooký a neumí tancovat, má přece své jedinečné charisma a že jí na něm záleží víc, než byla ochotná si přiznat. A tak jedné krásné únorové neděle (shoda okolností tomu chtěla, že to bylo zrovna čtrnáctého :)) on zaklepal u jejích dveří s bonbonierou. A ona jej pozvala dál. A pak si dlouho a dlouho povídali a povídali a povídali... Až se dopovídali k tomu, že od toho dne se začne datovat jejich společná budoucnost jako páru:-)