Článek vznikl jako reakce na malou filozofickou HejTiho otázku, viz https://www.signaly.cz/hejti/prispevek/553075

Citace: pokud člověku někdo nabízí jistotu něčeho, nutně si to žádá omezení svobody jednoho či druhého. Zatím jsem si toto tvrzení nedokázal vyvrátit. Neříkám proto, že by člověk neměl chtít žádné jistoty, ale že by se měl vždycky zamýšlet nad tím jak tato jistota omezuje jeho svobodu...


Zajímavé téma, a nebýt toho, že padla tato otázka tady na signálech, asi by mě ani nikdy nenapadlo nad něčím takovým uvažovat. Ale od doby, co jsem si ji přečetla, mi nedala spát:) Tak jsem se pokusila shrnout svůj pohled na problematiku jistoty versus svobody. 

Dle mého názoru v tomto případě nejvíce záleží na tom, jak si pojem "jistota" a "svoboda" definujeme. To je klíčové pro rozhodnutí, zda jsou v protikladu či ne. A protože (jak už všichni ví) jsem čerstvá novomanželka, vztáhla jsem výrok na situaci v manželství. Pro mě je manželství (i když to možná může znít píliš idealisticky nebo sebevědomě) jistota. Cítím se v něm být zajištěná, mám oporu ve svém muži. Navíc v našem případě je to svátost uzavřená před Bohem a já často cítím, že právě z této svátosti mohu čerpat velké milosti. Je tedy určitým způsobem mojí jistotou.

Ano, může se stát, že i manželství církevní (dokonce i to naše:)) se rozpadne, vyhoří, nějakým způsobem zklame a zkrachuje. Nějaké procento selhání tam vždy bude. Ale upřímně, kdo vám v dnešním světě dá jistotu stoprocentní? Vztáhnuto například na ekonomickou sféru, pokud vám někdo nabídne spoření s jistým úrokem a vy pravidelně spoříte a peníze se vám zhodnocují, také máte určitou jistotu že po několika letech si budete moci vybrat určitý finanční obnos. Co se ale stane, když zbankrotuje vaše banka, váš stát? Pak je ta vaše "jistota" pěkně v kaši...

No dobře, připusťme, že manželství je pro mě jistotou. Znamená to zároveň, že nejsem v manželství svobodná? Pro většinové myšlení pravděpodobně ano - vždyť i stav v mojí občance se změnil ze svobodná na vdaná. A ano, pokud si definujete svobodu jako "můžu si dělat co chci, kdy chci a jak chci", v tomto případě "můžu si spát s kým chci a kdy chci", pak zcela jistě manželství takovou svobodu neumožňuje. Je ale toto opravdová svoboda? Je svoboda myslet si, že si můžu dělat co chci a nemusím za to nést žádné následky? Pro mě toto není svoboda, ale anarchie. 

Svoboda pro mě je mimo jiné možnost se rozhodnout. Můj manžel mě nijak neomezuje v tom, jakou hudbu budu poslouchat, jaké filmy se mi můžou líbit, jaký si zítra obleču svetr, jestli si koupím oříškovou nebo vanilkovou zmrzlinu, kolik článků za týden napíšu na blog... Můj manžel mě neomezuje ani v ničem jiném. Nemůžu sice být v tak důvěrném vztahu s žádným dalším mužem, než s ním, ale pro to jsem se přece svobodně rozhodla! Já se cítím v manželství naprosto svobodná, necítím je jako okovy, ale jako něco nesmírně krásného, co mě přibližuje blíž k Bohu a tím i k dokonalé Svobodě. Vždyť i Písmo svaté říká jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží. 


A tak je pro mě manželství velkou jistotou a svobodou zároveň. Nemusí to tak být samozřejmě pro každého. Ani si nemyslím, že mám patent na pravdu. Chtěla jsem jen ukázat, že existují situace, kdy svoboda a jistota mohou kráčet ruku v ruce. A že je to celé hlavně o tom, co kdo pod těmi pojmy rozumí.