Jak prožít dobu postní?


 Vzpomínám si na jeden úvodník v našem farním zpravodaji při začátku doby postní. Byl tak trochu o stodole a tak trochu o půstu. Nedaleko fary totiž stojí stará farní stodola, na jejíž stěnu někdo napsal Zákaz sypání popela (pravděpodobně měl strach, aby tam něco nechytlo). No a našel se nějaký provokatér, který k tomu připsal ... na hlavu. A našeho pana faráře to vyprovokovalo k několika velice aktuálním a hezkým myšlenkám o půstu a o sypání popela na hlavu.

Ten nápis mi tak utkvěl v paměti, že když jsem dnes přemýšlela o postních "předsevzetích", hned se mi vybavil. Zrovna dnes si teda (i přes zákaz nějakého vtipálka) nechám sypat popel na hlavu (no, teda spíš na čelo:)). Ale má to pro mě nějaký význam? Sypat si popel na hlavu, roztrhnout svůj šat, jen ať všichni vidí? Vylepit si na fejsknížky a na signály, jak jsem dobrá, že jsem za 40 dní nevypila ani kapku slivovice? Tvářit se utrápeně, když jdou spolužáci na pivo, protože já mám přeci tu strašnou dobu postní a tak s nima dnes nesmím? 

No, mám takový poci, že to asi nebude to pravé popelové. Ono to sypání popela by nemělo být ani tak o vnějšku, jako o vnitřku. A tam bych si měla sypat popel nejen na hlavu, ale asi bych se do něj měla rovnou celá propadnout... Vždyť jak dlouho už si slibuju, že dám do pořádku svůj duchovní život, že budu víc číst a míň se rozptylovat u modlitby, že zintenzivním své účasti na bohoslužbách, že...

Postní "zákazy" mi nikdy nepřirostly k srdci. Ano, jsou určité návyky, které mám v sobě zakódovány od dětství, myslím si o nich, že jsou dobré, a snažím se je proto dodržovat. Například bych v době postní rozhodně nešla na zábavu, diskotéku ani ples. Stejně tak se snažím každý pátek jíst jenom nemasité pokrmy. Ale takové ty "přídavné zákazy" doby postní, těm jsem nějak na chuť nepřišla. Mnohem raději si dávám předsevzetí pozitivní. Ono to pak má stejně podobné důsledky. Můžu si říct, že si zakážu trávit tolik času na internetu. Nebo si můžu říct, že se každý den pomodlím Lectio Divina - a protože ten čas, který tomu věnuju, budu muset někde "uzmout", zřejmě ho uzmu tam, kde mi chybět nebude, tedy u surfování na internetu...

Pro tuto dobu postní mám zatím jedno předsevzetí: Projevovat více lásky svému manželovi. Začnu tím, že mu zkusím vařit každý večer oběd na druhý den do práce bez zbytečných keců o tom, jak se mi do toho nechce. Někdy stačí malé věci s velkou láskou. Jenom nevím, jak dlouho to vydržím:o)