aneb duchovní obnova mezi plotnou a pračkou

 Na "květnou sobotu" (rozuměj sobotu před květnou nedělí) probíhají diecézní setkání mládeže (kromě těch nedočkavých diecézí, které je už měly minulý týden:) a vůbec duchovní obnovy farností, v mé rodné farnosti právě vrcholí lidové misie... To přímo volá po nějakém hlubokém duchovním zážitku! A já zatím akorát tak s hlubokým povzdechem lovím prádlo z pračky...

Celou dobu postní si slibuji, že aspoň něco málo pro svůj duchovní život udělám. A když už si konečně najdu duchovní obnovu, která je v přijatelný čas na přijatelně blízkém místě, vzpomenu si na přihlášení dva dny po termínu. Stejně tak jako na začátek duchovní obnovy v komínské farnosti jsem si vzpomněla dvě hodiny po něm...

Mám podivný pocit, že to je poprvé za několik let, co nejsem na diecézku. A není to jenom tím, že už si na to připadám trochu stará. Ale je hlavně poslední sobota před Velikonocemi. A člověk by chtěl mít byteček jako klícku. A v pondělí mě čeká celé odpoledne velmi náročné výuky a ještě nemám hotové přípravy. A vymyslet přiměřeně náročné zadání na písemku taky není dílem několika vteřin. A tak pendluju celý den mezi koupelnou, kde před chvíli potřetí doprala pračka, pracovním stolem, kde se kupí integrály a derivace a moje vytečené nervy, a kuchyní, kde je cítit přepálené sádlo, plyn z trouby a kam oko dohlédne je nějaká špinavá nádoba. V mezičase zápasím s povlečením a tančím se smetákem a libuju si, že okna jsem se dokopala umýt už před časem.

 A v duchu slyším: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.“ Opravdu, jako manželka na plný úvazek se začínám cítit Martě velmi blízká (a to ještě můžu být ráda, že zatím nejsem ještě k tomu na plný úvazek matka:)) Kdybych tu teď měla po ruce nějakou Marii, která by si jen tak sedla, asi si nejen postěžovala, ale řádně jí vyčinila. A přitom někde hluboko uvnitř cítím opravdovou touhu jít, a sednout si k Pánovým nohám. Vynést to smetí nejen z domu, ale i z duše. A říkám si, že teď budu ještě chvíli Marta, abych se ve dny velikonoční mohla stát Marií.

 A jen tak mezi řečí pro nás Marty: Ono i u klepání řízků se dá mysl zaměstnat věcmi duchovními:)) A dokonce se po tom celodenním zápřahu cítím i jistým způsobem obnovená.