Stačí "mít rád" a pak už jde všechno samo... Nebo ne?
Budete-li mluvit s hudebníkem, jistě vám potvrdí, že k produkování dobré hudby je zapotřebí mít nejen talent, ale hlavně píli. Všichni dobří hudebníci, které znám, cvičí několik hodin denně. To, že se pak z jejich nástrojů linou přenádherné tóny, je výsledkem mnoha a mnoha hodin tréninku. A to platí nejen u hudebníků, ale také u dalších umělců nebo třeba sportovců. Chcete-li dosahovat na první příčky v běhu, jistě vám nestačí, že jste se narodili s dlouhýma nohama. Musíte se neustále udržovat v kondici.
Podobně je tomu s řízením. Vždycky si vzpomenu na slova jednoho instruktora z autoškoly. Ptal se: „Co se z vás stane, až absolvujete autoškolu?“ A jeho odpověď zněla: „Držitel řidičského průkazu, řidič se z vás stane až po delší praxi.“ A já s ním nemohu než souhlasit. Jistě, někdo má nesporný talent k řízení. Chtěli byste ale potkat za volantem člověka, který má talent, ale nezná předpisy?
Je proto s podivem, že jen málo lidí napadne, že tak nějak tomu je i s láskou. Řeknete-li, že láska je dřina, pak si o vás pravděpodobně budou myslet, že málo milujete, neboť kdo je zamilovaný, pro toho nic není obtížné. Ano jistě, kdo je zamilovaný... Ale jak dlouho může taková zamilovanost živit váš vztah? Někde jsem četla, že většinou vyprchává do dvou let. A co potom? Nepopírám její důležitost, vždyť bez zamilovanosti by většina vztahů asi těžko začala. Ale pokud není rozvíjena, tak jako talent, těžkou prací, sotva se z ní dá udělat základní kámen manželství.
Jsem už tři dny nemocná. Včera se navíc k bolestem krku a hlavy přidala zvýšená teplota a navíc mi bylo tak zle, že už jenom pouhé pomyšlení na jídlo bylo nesnesitelné. Manžela tak po příchodu domů místo usměvavé manželky s připravenou večeří čekala mátoha v posteli, která už pomalu slabostí ani neustála na nohách (neb má celodenní strava sestávala z jednoho borůvkového jogurtu a špičky rohlíku).
Kdybych měla manžela mrzouta, jistě by byl znechucen faktem, že nemá pro mou neschopnost připravený oběd do práce na zítřejší den a bude si muset opět vystačit s jahodovými buchtami od úterka. Navíc by mi zcela jistě vyčinil, že kdybych v úterý nelezla do toho bazénu, mohla jsem být zdravá.
Kdybych měla manžela romantika, jistě by si sedl k nohám postele a vzdychal v duetu se mnou. Politoval by mě, uchopil za ruku a ujistil svou nehynoucí láskou. Pak by se mi dlouze díval do očí a doufal, že láskyplný pohled mě opět postaví na nohy.
Protože mám ale právě takového manžela, jakého mám, nebyl pro něj problém se o mě postarat. Vzal jablka, která cestou z práce koupil, a nastrouhal mi je, abych do sebe po celém dnu konečně dostala aspoň nějakou stravu. Pak si sedl ke mně na postel a snažil se mě rozveselit vtipnou scénkou s mým plyšovým tygrem. Když se mi k večeru udělalo trochu líp, šel do kuchyně a uvařil nám k večeři polévku (i když „jenom“ instantní), přestože se jinak vaření vyhýbá, jak může. Pak mi ještě přinesl Coldrex horký nápoj a obětavě umyl všechno nádobí.
Možná namítnete, že to všechno nebyla žádná dřina. Jistě, v porovnání např. s házením uhlí nebo řezáním dřeva asi ne, ale přesto se to hodně lišilo od onoho pokojného příchodu domů, kdy na něj čeká večeře připravená na stole a milující usměvavá manželka mu vaří kávu:) Možná to nestálo moc fyzických sil, ale nějaké to přemáhání určitě. A tak je to vlastně ve vztahu poměrně často. Chce to vystoupit z vlastního pohodlí a udělat něco pro pohodlí toho druhého. Někdy je to trochu fuška, ale výsledek stojí (tak jako u dokonale nacvičené sonáty:)) za to.
Komentáře
Jak výstižné a pravdivé podání, líbí se mi i ta přirovnání zhora.
Nekdy je narocnejsi obslouzit nemocneho, nez slozit 10 metraku uhli do sklepa... Moc hezky clanek, diky.
Když jsem měla po druhém porodu, bylo mi po několika dnech nějak slabo, tak jsem zůstala v posteli a protože manžel se vaření taky vcelku vyhýbá, tak jsem jej poslala koupit játra, že je udělá na prudko. To přece podle popisu zvládne. Játra udělal, brambory uvařil, oběd mi do postele přinesl. Pojedl se mnou, o malého se postaral, nádobí umyl. A když mi pak nesl mimino na kojení tak zjistil, že mám dost vysokou horečku. Oba víme, že ji způsobily poporodní komplikace, ale přesto. když má vařit, tak říká, že nemá odvahu, protože po jeho obědech bývám těžce nemocná. Chudák, taky sloužil nemocnému a má z toho doživotní trauma (teda aspoň tak nazývá výmluvy, proč si prostě nemůže stoupnout ke sporáku) :-)
Líbí se mi článek, nelíbí se mi, že jsme tě zatáhli do bazénu a ty jsi teď nemocná. :(
@Renča Asi bych se tomu stejně nevyhnula, možná by to max. přišlo o pár dní později. Takže z toho nemějte žádných výčitek:)
Zdenko,toto já dělám i ženě,kterou nemám rád ale žiji s ní.Na samostatnou existenci nemám plat ani odvahu.Potřebuji být a žít s někým a pro někoho.Rozhodně to není z lásky ale z potřeby toho druhého.Je to asi smutné svědectví.
Asi tak nějak Zdeni, když se "chce" trochu obětovat pro toho druhého, je to potom lehčí...a krásnější :-) Držím vám palce, jste super :-)
@sharincka Díky, my vám též držíme palce:)
Hm, škoda, těšil jsem se na ta slova duetu :D .
Zdeňko, snad už je Vám lépe.
Prosím pište dál. Moc pěkně se to čte.
Přeji hodně zdraví a děkuji za odvahu a otevřenost v dokument.cyklu "Navždy svoji". Hodně lásky a trpělivosti a vše dobré :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.