Stačí "mít rád" a pak už jde všechno samo... Nebo ne?


Budete-li mluvit s hudebníkem, jistě vám potvrdí, že k produkování dobré hudby je zapotřebí mít nejen talent, ale hlavně píli. Všichni dobří hudebníci, které znám, cvičí několik hodin denně. To, že se pak z jejich nástrojů linou přenádherné tóny, je výsledkem mnoha a mnoha hodin tréninku. A to platí nejen u hudebníků, ale také u dalších umělců nebo třeba sportovců. Chcete-li dosahovat na první příčky v běhu, jistě vám nestačí, že jste se narodili s dlouhýma nohama. Musíte se neustále udržovat v kondici.

Podobně je tomu s řízením. Vždycky si vzpomenu na slova jednoho instruktora z autoškoly. Ptal se: „Co se z vás stane, až absolvujete autoškolu?“ A jeho odpověď zněla: „Držitel řidičského průkazu, řidič se z vás stane až po delší praxi.“ A já s ním nemohu než souhlasit. Jistě, někdo má nesporný talent k řízení. Chtěli byste ale potkat za volantem člověka, který má talent, ale nezná předpisy?

Je proto s podivem, že jen málo lidí napadne, že tak nějak tomu je i s láskou. Řeknete-li, že láska je dřina, pak si o vás pravděpodobně budou myslet, že málo milujete, neboť kdo je zamilovaný, pro toho nic není obtížné. Ano jistě, kdo je zamilovaný... Ale jak dlouho může taková zamilovanost živit váš vztah? Někde jsem četla, že většinou vyprchává do dvou let. A co potom? Nepopírám její důležitost, vždyť bez zamilovanosti by většina vztahů asi těžko začala. Ale pokud není rozvíjena, tak jako talent, těžkou prací, sotva se z ní dá udělat základní kámen manželství.

 

Jsem už tři dny nemocná. Včera se navíc k bolestem krku a hlavy přidala zvýšená teplota a navíc mi bylo tak zle, že už jenom pouhé pomyšlení na jídlo bylo nesnesitelné. Manžela tak po příchodu domů místo usměvavé manželky s připravenou večeří čekala mátoha v posteli, která už pomalu slabostí ani neustála na nohách (neb má celodenní strava sestávala z jednoho borůvkového jogurtu a špičky rohlíku).

Kdybych měla manžela mrzouta, jistě by byl znechucen faktem, že nemá pro mou neschopnost připravený oběd do práce na zítřejší den a bude si muset opět vystačit s jahodovými buchtami od úterka. Navíc by mi zcela jistě vyčinil, že kdybych v úterý nelezla do toho bazénu, mohla jsem být zdravá.

Kdybych měla manžela romantika, jistě by si sedl k nohám postele a vzdychal v duetu se mnou. Politoval by mě, uchopil za ruku a ujistil svou nehynoucí láskou. Pak by se mi dlouze díval do očí a doufal, že láskyplný pohled mě opět postaví na nohy.

 

Protože mám ale právě takového manžela, jakého mám, nebyl pro něj problém se o mě postarat. Vzal jablka, která cestou z práce koupil, a nastrouhal mi je, abych do sebe po celém dnu konečně dostala aspoň nějakou stravu. Pak si sedl ke mně na postel a snažil se mě rozveselit vtipnou scénkou s mým plyšovým tygrem. Když se mi k večeru udělalo trochu líp, šel do kuchyně a uvařil nám k večeři polévku (i když „jenom“ instantní), přestože se jinak vaření vyhýbá, jak může. Pak mi ještě přinesl Coldrex horký nápoj a obětavě umyl všechno nádobí.

 

Možná namítnete, že to všechno nebyla žádná dřina. Jistě, v porovnání např. s házením uhlí nebo řezáním dřeva asi ne, ale přesto se to hodně lišilo od onoho pokojného příchodu domů, kdy na něj čeká večeře připravená na stole a milující usměvavá manželka mu vaří kávu:) Možná to nestálo moc fyzických sil, ale nějaké to přemáhání určitě. A tak je to vlastně ve vztahu poměrně často. Chce to vystoupit z vlastního pohodlí a udělat něco pro pohodlí toho druhého. Někdy je to trochu fuška, ale výsledek stojí (tak jako u dokonale nacvičené sonáty:)) za to.