Pravděpodobnost nevěry snížíte, když svému manželství budete věnovat čas a stanovíte si sex jako prioritu.

Na výše uvedenou větu jsem narazila zcela náhodou při rozkliknutí článku na jedněch nejmenovaných stránkách (kdo bude mít nutkavou potřebu zjistit, na kterých to bylo, jistě si je zvládne vygooglit:)). Byl to konkrétně článek o tom, že novomanželská nevěra (rozuměj nevěra v prvním roce manželství) není ničím neobvyklým. A že na toto téma byla provedena nějaká studie někde (nečekaně) v USA, kde zjistili, že jedním z často udávaných důvodů nevěry je snižování frekvence sexuálních setkávání v prvním roce manželství. 

 

Tak si říkám, jaké mám štěstí, že něco takového se mně nemohlo stát. Ono kdo dodržuje předmanželskou čistotu, těžko může mít v prvním roce manželství méně sexu než v období chození a zasnoubení:) Opětovně mě to utvrdilo v tom, že to ne úplně krátké a často i ne úplně jednoduché čekání mělo smysl. I když je v dnešní době považováno za něco exotického, marťanského a zastaralého. Já jsem měla možnost se na vlastní kůži přesvědčit, že když Bůh toto jedinečné spojení plánoval pouze pro manžele, měl k tomu jistě pádné důvody. Vím, že i mezi praktikujícími katolíky je řada těch, kteří zrovna přikázání o předmanželské čistotě považují za přežitek (když už jsme spolu tak dlouho, a stejně se budem brát, tak co se jako stane?). Proto bych chtěla povzbudit všechny, kteří v této věci váhají, na kterou stranu se přiklonit: Vydržet určitě stojí za to!

 

A teď už něco málo k úvodní větě článku: S první částí věty, s tím, že manželství je potřeba věnovat čas, souhlasím. Naprosto a bezvýhradně. Pokud snad někdo vstupuje do manželství s naivní představou, že všechno půjde "tak nějak samo", zpravidla velmi rychle vystřízliví. Manželství se nestačí věnovat pět minut denně, jako rannímu cvičení. Manželství je plný úvazek na čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, na zbytek vašeho života. A i když přichází chvíle, kdy se vám tento závazek zdá snad až děsivý a nesplnitelný, je v něm zároveň určitá jistota a krása. 

 

S druhou polovinou věty ovšem nesouhlasím. Naprosto a výhradně:) V žádném případě nechci snižovat význam fyzické stránky svazku manželského. Ale vybudování manželství jenom na fyzičnu velmi pravděpodobně skončí jako ono pověstné stavění domu na písku pošetilého muže. Je mi smutno z toho, že dnes se všude mluví o tom, jak je tato stránka vztahu pro partnery důležitá, ale jen zřídka se mluví o tom, jak důležitá je jejich vzájemná úcta a tolerance. Najde-li si jeden z dvojice nějakou tu bokovku a omlouvá to tím, že z manželství se vytratila "jiskra" a on nemá splněné své přirozené potřeby, je mu to často prominuto, ba dokonce omluveno. Na různých webovkách určených převážně dámské části populace najdete nesčetné množství rad, jak to udělat, aby vám to "klapalo v posteli". Jak to ale udělat, aby vám to klapalo i v kuchyni, koupelně, obýváku a předsíni? 

 

Určitě k tomu nepomůže dodržovat onu "chytrou poučku" z úvodu. Já to po 11 měsících manželství vnímám tak, že je potřeba si ty své priority do manželství stanovovat každý den znovu, protože se na ně lehce zapomíná. Já je mám zatím dvě: Počítat ve vztahu s Bohem a snažit se udělat manžela šťastným. A zatím mě ani nenapadlo pokukovat po jiném. Jestli oni ti "emeričtí výzkumníci" nevyvozují své závěry z nedokonalého statistického vzorku s vychýleným výběrem:)