Spolupráce na Božím stvořitelském díle je jistě nádherný, ale nesmírně náročný úkol.


Koutkem oka sleduji naši dceru, jak spí na posteli s roztaženýma rukama a s ovečkou na hlavě. Můžu se tím pohledem kochat už tři měsíce a nejspíš mě to jen tak neomrzí. A jistě mi řada rodičů potvrdí, že není sladšího pohledu než pohled na spící ratolest:)

 

Vzpomínám na to, jaké byly její první tři měsíce v mém břiše:) Na to, jak jsem mohla v mhd jezdit pouze s bonbónem v puse. Na to, jak jsem ráno co ráno cucala ještě v posteli zázvorové lízátko a jedla jablko, abych byla schopná potom vstát a něco posnídat. Jen tak mezi námi, osoba, která vymyslela pojem "ranní nevolnosti", měla buď ráno celý den, nebo nebyla nikdy těhotná:) Na to, s jakou úzkostí jsem čekala, jestli se tentokrát konečně podaří, aby miminko v mém těle rostlo víc než pár týdnů. Na to, s jakou radostí jsme po skončení prvního trimestru rodičům oznamovali, že se stanou dědečkem a babičkou.

 

Vzpomínám také na to, jak jsem lehávala ve vaně (pro starostlivé: ne v horké vodě) a pozorovala své vlnící se břicho (to už tam miminko bylo samozřejmě déle než tři měsíce). A taky na to, jak jsem se v té vaně pak už nemohla ani pořádně otočit, natož z ní nějak rozumně vylézt:) Na to, jak v mém šatníku ubývalo věcí, do kterých se ještě vejdu. Na první oblečky, které jsem pořizovala ještě v době, kdy jsem nevěděla, jestli čekáme chlapečka nebo holčičku.

 

 

Teď se dívám na velký pytel oblečků, které jsem už musela vyřadit, protože jsou Monice malé. Je až neuvěřitelné, jak nám to dítě rychle roste (můžete hádat, kolik teď měří:)). Konečně začínám chápat význam slov, že běh času se nejlíp pozná na dětech a taky ty věčné poznámky dospělých "ty jsi ale vyrostla". Zdá se mi, jako by to bylo včera, co mi ten uzlíček poprvé svěřili do rukou, a přitom už od té doby uběhly víc než tři měsíce. Za ty tři měsíce mi chybí odhadem tak 200 hodin spánku, v koši se kupí nevyžehlené prádlo z několika praček, okna zoufale volají po umytí a kuchyň už by konečně chtěla svoje poličky. Zdá se ale, že nic z toho našemu dítěti nebrání ve spokojeném spánku. Tak proč by mělo mně?