Jsou věci, na které se prostě připravit nejde...
Jak říkal jeden zkušený instruktor v autoškole: „Autoškola z vás řidiče neudělá. Po absolvování autoškoly jste pouze držitelem řidičského průkazu. Řidiče z vás udělají až zkušenosti a cvik.“
Podobně svatba z vás neudělá dokonalého manžela/manželku, pouze držitele oddacího listu. A narozením dítěte se nestáváte automaticky dobrým rodičem. Jenomže, i když absolvujete různé kurzy a přednášky na téma jak se připravit na porod a jak zacházet s novorozencem, i když navštěvujete své známé s malými ratolestmi, i když si koupíte tlusté bichle plné veledůležitých rad pro nastávající maminky, předplatíte chytré časopisy nebo prolustrujete internetové diskuze, na některé věci se prostě připravit nejde. Můžete mít sebevětší zkušenosti s hlídáním mladších sourozenců a cizích dětí, jakmile držíte v ruce své vlastní miminko, je všechno jinak. V případě, že se počůrá (nebo něco horšího), nemůžete je předat matce a rychle se rozloučit, protože tou matkou jste vy sama. Nemůžete je ani reklamovat, když se na něm něco porouchá, protože k miminkům se nevydávají záruční listy. A v porodnici by je nejspíš zpátky nechtěli. Zkrátka, co opravdu obnáší ono „být mámou“ se dozvíte, až když se ji stanete. A co obnáší být mámou miminka, které potřebuje speciální péči, už je kapitola dočista sama pro sebe.
Nemyslím si, že na něco takového by se člověk mohl nějakým způsobem připravit. A to ani když už od poloviny těhotenství ví, že s miminkem něco není a nejspíš ani nebude v pořádku. Je to něco, co člověk nejspíš nikdy tak úplně „nerozdýchá“. Je to, jako když absolvujete jenom teoretickou přednášku o plaveckých stylech a pak vás někdo hodí do vody. Najednou se musíte potýkat se spoustou věcí, které ze břehu vypadaly jednoduše a nezákeřně. Vypustíte z hlavy veškeré pokusy o eleganci pohybu a ze všech sil se prostě snažíte neutopit.
Nejspíš to vidím zkresleně, protože nemám osobní zkušenost s tím, jaké to je, starat se o své vlastní zdravé dítě. Ale z určitého úhlu pohledu si myslím, že je jednodušší starat se o dvě nebo i tři zdravé děti, než o jedno se specifickými potřebami. Už jenom taková „banalita“, jakou je krmení. Nakrmit za rozumnou dobu a bez úhony (vaší i ratolesti) dítě, které nejen že nesedí, ale ještě ani neudrží samo hlavičku, a přitom má už téměř polovinu vaší délky a neustálé nutkání se pohybovat a máchat rukama, je úkol hodný Asterixe:) Vyžaduje to vůli pevnou jako skála, nezlomné odhodlání, obratnost a postřeh akčního hrdiny a trpělivost, že byste s ní mohli i čekat na Godota. A to je jenom jeden příklad za všechny.
Vždycky jsem slýchala, že každá maminka dostane takové dítě, jaké dokáže zvládnout. Občas si říkám, že má o mně Někdo tam nahoře asi vysoké mínění:) Ale když vidím, jak je dcera bojovná a snaživá, snažím se ze všech sil taky. Možná ten boj nepůjde vyhrát, ale určitě můžeme aspoň remizovat.
Komentáře
Zdeni, taky jsem si říkala: "To si mě Pán Bůh fakt vyvolil k jinému úkolu než je mateřství? To si myslí, že tu bezdětnost unesu? Díky za článek.
Zdeni, ať je to jak je to, tak hezkou holčičku jsem dlouho neviděla. Je krásná!!! Vím, že krása práci neulehčí, ale má Boží odlesk...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.