Střípky z letošních Velikonoc
A je to tady. Začátek Svatého týdne uběhl za rozjímavého zvuku vrtaček nořících se do panelu jako voda a Zelený čtvrtek se potichu vplížil do našeho bytu. Skoro jsem ho přes to vrtání přeslechla. Ale byl tu a nešlo mu utéct. Všechny správné hospodyňky už mají v tuto dobu napečené a ozdobené velikonoční perníčky a další druhy svého tradičního velikonočního cukroví, byty či domky jako klícky, velikonoční výzdobu a k večeři budou servírovat beránka s bylinami a nekvašenými chleby (nebo aspoň vepřové se špenátem). Zkrátka jsou plně připraveny ke slavení velikonočního tridua.
Zato u nás v bytě to vypadá jako po výbuchu, cukroví máme sečteno podtrženo rovných nula kusů a kuchyňský stůl nám zdobí leda tak díry na ubruse, které naštěstí přes haldu věcí, které se na něm kupí, nejde vůbec vidět:) Ne, že by tento stav byl v původním plánu toho, jak by mohly letos oslavy Velikonoc u nás vypadat. Ale když dva týdny před Velikonocemi dostanete na krk ortopedický límec a doporučení se šetřit, jdou tak nějak všechny plány do kytek. Navzdory všem spiknutím bych ale přeci jenom chtěla ty letošní Velikonoce aspoň trochu hezké. Vyrážíme tedy s celou rodinou na velký velikonoční nákup, díky kterému se počet cukroví navýší o jednoho trochu křivého beránka od Penamu:)
K obědu by prý mělo na Zelený čtvrtek být něco zeleného. Jenže když koupím a udělám nějakou zeleninu, zkazí se mi zbylé mléko. Tak máme buchtičky s krémem. Věrna tradici o něčem zeleném je servíruju na naše zelené talíře (ponechme teď chvíli stranou, že jiné nemáme, takže pokud jsme nechtěli jíst přímo z hrnce, byla to jediná možnost). Potom se přece jen pokusím něco udělat s kuchyňským stolem, který nám slouží nejen ke stolování, ale také jako kuchyňská linka, výtvarný ateliér a jednu dobu z něj byl dokonce i cvičící stůl na vojtovku, a také to podle toho na něm tak vypadá. Alespoň na pár dnů je z něj ale vše zbytné odstraněno (to nezbytné se přesunulo na parapet) a tak na něm může kromě výše zmiňovaného beránka najít své místo také ovečka z květinářství a vázička s polochcíplou kočičkou z Květné neděle (jiná na nás už na Hostýně nezbyla a vlastní jsme si zapomněli) ozdobenou háčkovanými pidizajíčky (z workshopu s holkama ze společenství ŽMM).
Ten prázdný stůl s velikonoční atmosférou si pak sám řekl o to, abych se k němu posadila s hrníčkem heřmánkového čaje a vychutnávala si klid zelenočtvrtečního večera (a přitom se pokud možno nedívala směrem, kde se kupila hora neumytého nádobí). A ta atmosféra nám kupodivu neutekla přes noc škvírou pode dveřmi, ale zůstala s námi celé svátky. Přes ticho a smutek Velkého pátku a Bílé soboty až po radost, veselí a bohatě prostřený stůl neděle Zmrtvýchvstání.
Někdy člověk nemusí mít tak mnoho, aby se cítil opravdu bohatým.
Komentáře
Super! A zajoši mají u nás kamarády :-)
jak výstižné, na Květnou neděli jsme jeli na pohotovost, celý Svatý týden jsme si prožily na JIPce, takže nemám ani toho koupeného beránka od Penamu, domů nás propustili na Velikonoční neděli, dojeli jsme slavnostně domů a já si šla lehnout, protože, kdy mají sestřičky nejmíň práce, nejvíc řečí a důvod k smíchu? v noci :-/
Moc krásné, Zdeni
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.