Střípky z letošních Velikonoc


 

A je to tady. Začátek Svatého týdne uběhl za rozjímavého zvuku vrtaček nořících se do panelu jako voda a Zelený čtvrtek se potichu vplížil do našeho bytu. Skoro jsem ho přes to vrtání přeslechla. Ale byl tu a nešlo mu utéct. Všechny správné hospodyňky už mají v tuto dobu napečené a ozdobené velikonoční perníčky a další druhy svého tradičního velikonočního cukroví, byty či domky jako klícky, velikonoční výzdobu a k večeři budou servírovat beránka s bylinami a nekvašenými chleby (nebo aspoň vepřové se špenátem). Zkrátka jsou plně připraveny ke slavení velikonočního tridua.

 

Zato u nás v bytě to vypadá jako po výbuchu, cukroví máme sečteno podtrženo rovných nula kusů a kuchyňský stůl nám zdobí leda tak díry na ubruse, které naštěstí přes haldu věcí, které se na něm kupí, nejde vůbec vidět:) Ne, že by tento stav byl v původním plánu toho, jak by mohly letos oslavy Velikonoc u nás vypadat. Ale když dva týdny před Velikonocemi dostanete na krk ortopedický límec a doporučení se šetřit, jdou tak nějak všechny plány do kytek. Navzdory všem spiknutím bych ale přeci jenom chtěla ty letošní Velikonoce aspoň trochu hezké. Vyrážíme tedy s celou rodinou na velký velikonoční nákup, díky kterému se počet cukroví navýší o jednoho trochu křivého beránka od Penamu:)

 

K obědu by prý mělo na Zelený čtvrtek být něco zeleného. Jenže když koupím a udělám nějakou zeleninu, zkazí se mi zbylé mléko. Tak máme buchtičky s krémem. Věrna tradici o něčem zeleném je servíruju na naše zelené talíře (ponechme teď chvíli stranou, že jiné nemáme, takže pokud jsme nechtěli jíst přímo z hrnce, byla to jediná možnost). Potom se přece jen pokusím něco udělat s kuchyňským stolem, který nám slouží nejen ke stolování, ale také jako kuchyňská linka, výtvarný ateliér a jednu dobu z něj byl dokonce i cvičící stůl na vojtovku, a také to podle toho na něm tak vypadá. Alespoň na pár dnů je z něj ale vše zbytné odstraněno (to nezbytné se přesunulo na parapet) a tak na něm může kromě výše zmiňovaného beránka najít své místo také ovečka z květinářství a vázička s polochcíplou kočičkou z Květné neděle (jiná na nás už na Hostýně nezbyla a vlastní jsme si zapomněli) ozdobenou háčkovanými pidizajíčky (z workshopu s holkama ze společenství ŽMM).

 

 

Ten prázdný stůl s velikonoční atmosférou si pak sám řekl o to, abych se k němu posadila s hrníčkem heřmánkového čaje a vychutnávala si klid zelenočtvrtečního večera (a přitom se pokud možno nedívala směrem, kde se kupila hora neumytého nádobí). A ta atmosféra nám kupodivu neutekla přes noc škvírou pode dveřmi, ale zůstala s námi celé svátky. Přes ticho a smutek Velkého pátku a Bílé soboty až po radost, veselí a bohatě prostřený stůl neděle Zmrtvýchvstání.

 

 

Někdy člověk nemusí mít tak mnoho, aby se cítil opravdu bohatým.