Za poslední dobu je to tady na blogu trochu opuštěné. Ne, že by se nedělo nic, o čem by nešlo psát. Ale děje se toho tolik, že na to psaní o tom už nezbývá času ani sil. Proto jen ve stručnosti, jak teď žijeme.


 Žijeme v krabicích. Skoro doslova. Nejen, že bydlíme v jedné z takových těch velkých panelových krabic uprostřed spousty jiných podobných krabic. Ale většina našeho majetku se teď nachází také v různě velkých papírových krabicích uprostřed jedné té mnohem větší panelové krabice. Zkrátka a dobře se už několik týdnů stěhujeme. Tedy, oficiálně už jsme přestěhovaní v novém bytě, včetně trvalého pobytu, ale to nic nemění na tom, že ještě nejspíš hodně dlouhou dobu budeme žít v těch krabicích. V té velké panelové asi do konce života (nerozhodneme-li se na stará kolena prchnout někam na venkov:)) a v těch malých papírových snad jen na pár dalších týdnů.

 

 Aktuálně jsem si dala takovou malou “svatomartinskou” výzvu: Každý den vybalím aspoň část některé z krabic a uložím to, co v ní najdu, na nové místo (jestliže ovšem to existuje někde v bytě rozumné místo, které by se oné věci dalo přidělit). Pokud se mi podaří vydržet v tempu posledních dvou dnů, tak bychom mohli být do Vánoc i rozumně zabydlení. Zvlášť, přesvědčím-li manžela (a hlavně zůstatek na našem účtu) k cestě na nákup poliček a podobných úložných systémů, kterých se nám zatím trošku nedostává. Pak už budu moci těch pět minut poté, co pohlédnu z okna na čerstvě napadaný sníh, trávit v klidu s šálkem cara v ruce a ne přehazováním tuny krabic a hledáním té správné se zimními botami. A manžel se mě možná nebude každý den ptát, ve které tašce má ponožky a kam jsem mu schovala kapesníky.

Tohle má být v budoucnu pracovna...

 

 Zdá se ale, že dceři momentální systém vyhovuje. Díky kumulaci většiny věcí uvnitř krabicového chaosu za zavřenými dveřmi pracovny má v obýváku moře místa na své působení. Navíc se jí líbí všechny ty krabice a z bublinkových fólií je přímo v sedmém nebi. Takže to vybalování vlastně zas tolik nespěchá. Ale do Vánoc, do Vánoc bych to stihnout mohla, abychom nemuseli mít stromeček také jenom v krabici.