Za poslední dobu je to tady na blogu trochu opuštěné. Ne, že by se nedělo nic, o čem by nešlo psát. Ale děje se toho tolik, že na to psaní o tom už nezbývá času ani sil. Proto jen ve stručnosti, jak teď žijeme.
Žijeme v krabicích. Skoro doslova. Nejen, že bydlíme v jedné z takových těch velkých panelových krabic uprostřed spousty jiných podobných krabic. Ale většina našeho majetku se teď nachází také v různě velkých papírových krabicích uprostřed jedné té mnohem větší panelové krabice. Zkrátka a dobře se už několik týdnů stěhujeme. Tedy, oficiálně už jsme přestěhovaní v novém bytě, včetně trvalého pobytu, ale to nic nemění na tom, že ještě nejspíš hodně dlouhou dobu budeme žít v těch krabicích. V té velké panelové asi do konce života (nerozhodneme-li se na stará kolena prchnout někam na venkov:)) a v těch malých papírových snad jen na pár dalších týdnů.
Aktuálně jsem si dala takovou malou “svatomartinskou” výzvu: Každý den vybalím aspoň část některé z krabic a uložím to, co v ní najdu, na nové místo (jestliže ovšem to existuje někde v bytě rozumné místo, které by se oné věci dalo přidělit). Pokud se mi podaří vydržet v tempu posledních dvou dnů, tak bychom mohli být do Vánoc i rozumně zabydlení. Zvlášť, přesvědčím-li manžela (a hlavně zůstatek na našem účtu) k cestě na nákup poliček a podobných úložných systémů, kterých se nám zatím trošku nedostává. Pak už budu moci těch pět minut poté, co pohlédnu z okna na čerstvě napadaný sníh, trávit v klidu s šálkem cara v ruce a ne přehazováním tuny krabic a hledáním té správné se zimními botami. A manžel se mě možná nebude každý den ptát, ve které tašce má ponožky a kam jsem mu schovala kapesníky.
Tohle má být v budoucnu pracovna...
Zdá se ale, že dceři momentální systém vyhovuje. Díky kumulaci většiny věcí uvnitř krabicového chaosu za zavřenými dveřmi pracovny má v obýváku moře místa na své působení. Navíc se jí líbí všechny ty krabice a z bublinkových fólií je přímo v sedmém nebi. Takže to vybalování vlastně zas tolik nespěchá. Ale do Vánoc, do Vánoc bych to stihnout mohla, abychom nemuseli mít stromeček také jenom v krabici.
Komentáře
Miluju stěhování :-)
@slu-nicko Jako vážně? Ne s tunou ironie v hlase? Pak jste asi hříčka přírody, zázračný úkaz na této planetě:)
Mě udrželo při smyslech jenom to, že se to snad v brzké době nebude opakovat.
Já jsem si stěhování užila: měla jsem dva měsíce do porodu, Kuba měl neštovice a mrzlo až praštělo. Takže jsem vzala obří pytel a tak 60% našich věcí vyhodnotila jako nepotřebných. To se to stěhovalo :-)
My taky máme pořád krabice...ale máme i nějakej provizorní nábytek, takže se to dá... pořád čekáme na truhláře, až nám to dodela. Je to fajn v tom, že nemám tak vysoký požadavky na úklid : )
@Zdendanda: Vážně. Jsem sbalená raz dva :-)
@slu-nicko Šťastná to žena!
@sanitan Já jsem taky redukovala, ale pořád je těch krabic nějak moc. Asi jsem moc měkká:)
Moc vam preju at jste na vanoce dovybaleni a v dobre nalade. Prozivam ted podobny stav, po nastehovani se k nasim nema x veci sve misto,jde to pomalu a ja se snazim nemit depku z toho ze pred porodem akci stehovani urcite dokoncenou mit nebudu. A to zacla v srpnu. Ale snad ma vsechno nejaky smysl:)
Hmm, s nadměrou věcí válčím od doby, kdy jsem opustil VŠ kolej. Ale postupně se mi daří věci redukovat (vyhazovat).
Při stěhování (nebo malování) člověk zjistí, jak moc věcí se mu do bytu (nebo místnosti) vešlo :-) Hodně štěstí při hledání věcí. Některé člověk hledá i léta.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.