Vařím těstoviny a jedním okem sleduju, jedním uchem poslouchám přenos z probíhajícího CSM v Olomouci. Poslouchám, a zaplavuje mě vlna nostalgie při pomyšlení na všechna ta setkání, kterých jsem se mohla účastnit osobně.
Vzpomínky lovím dost ztěžka, přece jen to první bylo už před patnácti lety a mnoho se z paměti vytrousilo, zůstávají jen střípky (a to, co je zapsáno v sešitě:)).
A tak tiše vzpomínám...
Na Žďár zatopený vodou. Nádherné představení o marnotratném synu. Židovské tance. Řeku radosti a Plamen k plameni.
Na Kolín a předprogram v diecézích. Na naše úžasné Němce, kteří se stali takovými mými “adoptivními prarodiči” a kterým jsem zrovna včera psala pohlednici. Na smutek rodin, na které nezbyl žádný Čech na ubytování. Na poslouchání českých šlágrů v německém domově důchodců. Na pyramidy z konzerv, přecpané metro a skoro hodinovou cestu z místa ubytování na český program. Na osamocenost v davu. Na obrovský pocit sounáležitosti.
Na Tábor a náš ubytovatelský tým. Na zlobící ubytované, ze kterých se nakonec vyklubali fajn kluci. Na pohádky před spaním. Na koncert, který jsem neslyšela. Na “legendární” rizoto. Na kluky ze stravování, kteří nám ráno co ráno přiváželi horký čaj k snídani. Na trička, které byly dlouhé a úzké.
Na Velehrad a jiný ubytovatelský tým. Na louku plnou stanů. Na další koncert, který jsem neslyšela i na ten, který jsem odzpívala. Na holky z našeho pokoje. Na vynikající pomazánky. Na trička, které byly široké a krátké.
A znovu na Žďár. Na přebíhání mezi kapelou a stánkem signálů. Na ochotné farníky a skvělé zázemí. Na Zelenou horu a rybníky. Na bolavé koleno a neuvěřitelnou únavu. Na množství odzpívaných hodin. Na vynikající atmosféru, kterou jsme měli možnost vnímat z pódia.
Jak tak pozoruju světýlka rozsvícených mobilů, kterými mladí večer mávají do rytmu písní namísto svíček a zapalovačů, cítím, že už jsem mimo cílovou skupinu. Koneckonců, přenos vedle mě poslouchá má tříletá dcera. A mně nezbývá, než nostalgicky vzpomínat na to, čeho jsem kdysi mohla být součástí a fandit všem mladým, kteří jsou toho součástí právě teď.
Komentáře
Na trička, které byly dlouhé a úzké.
Na trička, které byly široké a krátké.
https://www.youtube.com/watch?v=yZymBti7700
to tričko z Tábora mi skoro nešlo přetáhnout přes hlavu, ale zkusím si ho vyzkoušet, zda by mi bylo i po deseti letech ;-)
Vsadím se že ti bude velký:-)
@Helene presne! Neslo vubec pretahnout pres hlavu. Neni to krasny, jaky vzpominky mame? ☺️☺️
@HelenaH to je možné, protože tehdy sem byla robka, tak akorát :-D
tento blog byl jeden ze tří, pro které "jsem hodil hlas". Třeba Vás to potěší.
Té nostalgii díky své minulosti myslím velmi dobře rozumím...
@Heléné Já ho ještě obleču, akorát si musím sundávat brýle na přetahování přes hlavu:)
@alweryon Těší, velmi, a vážím si toho.
@Zdendanda je mi těsné, nechápu, jak jsem ho mohla obléct tenkrát o 10 kilo větší :-D
@Zdendanda inspirovala jsi mě k napsání článku o CSM, mohla jsem tam dát podobnou fotku, jakou máš Ty? samozřejmě s mýma tričkama a visačkama...MOC DĚKUJU!!!
@Heléné To mám radost, že inspiruju;) Samozřejmě můžeš použít podobnou fotku.
Jojo, přesně tak - krátká a široká trička z Activ8 a dlouhá a úzká z Tábora :)
Přesně?
jojo, kde jsou ty časy :) vrátila bych to zpátky aspoň na chvíli.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.