Žijeme v době sdílení. Všeho, se všemi.


 Sdílení samo jako takové není žádnou novinkou. Už v časech minulých sdíleli lidé třeba jednu místnost k bydlení. V časech méně minulých třeba své zemědělské pozemky (často velmi nedobrovolně). Jen v časech současných se to sdílení z roviny mezilidské přesunulo do roviny virtuální. Kdo (se) nesdílí, jako by nežil. Jenže to s sebou nese jedno velké úskalí: srovnávání. A užírání.

A tak jednu žere, že se její známá na facebooku chlubila fotkou, na které byly briliantové náušnice a obrovský pugét růží, který dostala po příjezdu z porodnice, zatímco “ten její” se nezmohl pořádně ani na tu kytku, kdyby si ji nevydupala. A druhou to, že její kolegyně má instagram plný fotek z dovolené v Egyptě, zatímco oni kysli zase jenom na Vysočině na chalupě. Třetí je deprimovaná z toho, že při vší snaze její obývák nikdy nevypadá tak uklizeně, dobře a vystajlovaně jako ten XX. Čtvrtá obdivně vzdychá nad čtyřpatrovými zdobenými dorty YY a smutně kouká na připálenou bábovku (kterou by možná nepřipálila, kdyby víc koukala do trouby a míň do mobilu).

Nevím, jestli je to výsadou jen nás žen (můj osobní tip je, že muži budou proti tomuto trendu v globále imunnější, ovšem žádný výzkum na toto téma jsem zatím neprováděla), ale často to tak různě v diskuzích “zaslechnu” - ty povzdechy o tom, jak

  • ta a ta má vždycky tak krásně uklizeno/navařeno/napečeno…
  • ti se dostanou na tolik zajímavých míst, zatímco já dřepím jen doma s dětma… 
  • ona při mateřské stíhá kromě pečení skvělých muffinů, cupcakeů nebo jiných sladkých pochutin ještě šít pro sebe i svoje děti, vždycky vypadá šik a pořád má sterilně uklizeno…

Věřím, že nad většinou těch věcí by dotyčné osoby vůbec nenapadlo se trápit, pokud by předtím “nesjížděly” fotky na facebooku nebo instagramu.

Přitom většina těch fotek, které sbírají spousty lajků a obdivných áááchů jsou prostě jen jistým druhem virtuální reality. Zachycují dokonalé okamžiky, kterých je pár do měsíce (nebo do roka). Přes fotku uklizeného obýváku přece nikdo neuvidí haldy nevyžehleného prádla v ložnici nebo totální apokalypsu v dětském pokoji. Stejně tak u fotky dokonalé bábovky málokdo napíše, že to byl desátý pokus a z těch devíti předtím byla třetina spálená, třetina zdrcnutá a třetina rozpadlá. A když na to přijde, tak z instagramu nepoznáte ani to, že tu velkou bonboniéru, kterou se dotyčná chlubí jako dárkem od manžela, si musela koupit i zabalit sama a ještě mu ji vrazit do ruky, aby si vůbec vzpomněl, že má narozeniny:)

Tak až vás zase bude trápit, že někdo sdílí něco úžasného, co vy nemáte, vzpomeňte na všechno to úžasné, co vy máte, i když to nesdílíte:)