Právě prožíváme s dcerou čtvrtý (a poslední) týden našeho pobytu v lázních (přesněji v Dětské léčebně pohybových poruch Boskovice). Celá řada maminek, které tu jsou s dětmi s námi, mluví o pobytu tady jako o relaxu a odpočinku. Já jsem zrovna včera prohlásila, že bych po měsíci lázní s dcerou potřebovala ještě měsíc sama se sebou na regeneraci:)


Maminky více dětí, které jsou s nimi doma, si chválí, že si tu báječně odpočinou, protože místo 2,3 (případně více) dětí se věnují pouze tomu jednomu, nemusí každý den vařit, řešit úklid, domácnost, potažmo hospodářství. A já jim to přeju. 

Sama jsem se při ohlašování našeho odjezdu do lázní setkala s reakcemi stylu: “Jé, to ti závidím, tam si odpočineš…” No, já si nezáviděla (neb jsem věděla, že neodpočinu) a samozřejmě jsem (jako ostatně skoro vždy:)) měla pravdu.  
Pobyt tady je pro mě v mnohém náročný, chvílemi až vyčerpávající. Celá péče o dítě včetně účasti na procedurách (a při mnohých, třeba v bazénu, i aktivní) je totiž na doprovodu dítěte - tedy na mně. A v případě našeho dítěte ta péče znamená opravdu péči komplexní - krmení, přebalování, převlékání, zvedání, polohování, zabavování, uspávání,...  

Za normálního provozu ráno vstává s dcerou manžel, který s ní zvládne všechny ranní procedury a odveze ji do školky, a já tak mám prostor dospat poloprobdělou noc (a že je jich většina). A pak přebírají péči o dceru paní učitelky ve školce. Navíc v týdnu většinou vůbec nevařím, protože všichni obědváme mimo domov a na teplé večeře se u nás nikdy moc nehrálo. Ovšem tady spočívá celá ta zátěž pouze na mých (docela už bolavých) bedrech. 

Takže náš běžný den v léčebně začíná v 6:30 budíkem, neboť v 7:45 už máme být v tělocvičně na zábal před cvičením a moje ranní rozjezdy, jakožto sovy sovovaté, jsou opravdu pomalé a bez pořádné snídaně absolutně nefunguju. Mezi procedurami většinou máme tak akorát nějaké to okno (občas spíš okénečko) na svačinu a přebalení a někdy po 11 oběd, což je v našem případě zase proces zhruba na hodinu (vyndat jídlo z boxů, rozmixovat M. porci, nakrmit ji, umýt dítě, nakrmit sebe, vrátit boxy, umýt nádobí). Po obědě naštěstí dítě většinou spí (občas je k tomu nutná intervence matky), přičemž já buď spím též, nebo si uvařím kafe a pořeším nějaké záležitosti online (pokud zrovna jede wifina). Odpoledne další svačina a perličková koupel nebo bazén, což zase vyžaduje nemalé přípravy před a nemálo času na uvedení dítěte do “suchého” stavu po. Pak ještě večeře (která si vyžádá zhruba tolik času jako oběd), nějaké to popovídání a výměna zkušeností s maminkami (a tatínky) v jídelně, a už následuje proces přípravy k spánku. No a v noci fuška pokračuje, protože naše dítě se docela často budí (přičemž výjimkou nejsou ani noci s intervaly po 30 minutách). 
 


Totální masakr přišel hned první dny našeho pobytu. Ať už to bylo změnou prostředí, jiným vzduchem nebo něčím úplně jiným, dítě odmítalo spát, když už, tak jedině s matkou obtočenou kolem sebe, tudíž celková doba spánku matky činila za noc tak 2 hodiny maximálně. Ovšem znatelný nedostatek spánku u mě vyvolává poměrně silné migrény. Takže zatímco dítě hýřilo energií a vypadalo, jako by právě prospalo 12 hodin v kuse, já jsem se ploužila jako zombie a čekala, kdy se mi rozletí hlava na nejmíň tisíc střepů. A protože druhý den ještě nejsou téměř žádné procedury a dítě se tudíž nemělo jak unavit, situace se v noci opakovala - s tím rozdílem, že už byl přítomen i tatínek (přijel za námi na víkend), který si nakonec dítě statečně vzal někdy nad ránem na 2 hodiny do jídelny, aby se maminka mohla aspoň trošičku dospat. Takže sobotní bilance byla rozbitá maminka i tatínek, zato dítě plně funkční a vyžadující spoustu pozornosti.  

Představa, že tu takto máme fungovat dalších 26 dní mi žádnou radost nepřinášela a ve hře tak bylo buď zdrogování dítěte nebo velmi předčasný odjezd domů. Naštěstí se to nějak utřepalo a i přes několik dalších většinově probdělých nocí (jen za tento týden byly zatím 3) tu pořád jsme (jak se ostatně bystrý čtenář mohl dozvědět hned v úvodu článku), zvládáme a občas si i užíváme (třeba když se vypravíme v neděli na jahody s mascarpone, ale o tom zase někdy příště).  


Jsem opravdu ráda, že některé maminky se vrací z lázní občerstvené a odpočaté a že je pro ně pobyt zde relaxem a moc jim to přeju. Pro mě je to ovšem dřina dřinovatá a už se těším, až nám zase začne běžný školkový režim (jen kdyby zas nebyly krátce po návratu ty hloupé podzimní prázdniny:))