Právě prožíváme s dcerou čtvrtý (a poslední) týden našeho pobytu v lázních (přesněji v Dětské léčebně pohybových poruch Boskovice). Celá řada maminek, které tu jsou s dětmi s námi, mluví o pobytu tady jako o relaxu a odpočinku. Já jsem zrovna včera prohlásila, že bych po měsíci lázní s dcerou potřebovala ještě měsíc sama se sebou na regeneraci:)
Maminky více dětí, které jsou s nimi doma, si chválí, že si tu báječně odpočinou, protože místo 2,3 (případně více) dětí se věnují pouze tomu jednomu, nemusí každý den vařit, řešit úklid, domácnost, potažmo hospodářství. A já jim to přeju.
Sama jsem se při ohlašování našeho odjezdu do lázní setkala s reakcemi stylu: “Jé, to ti závidím, tam si odpočineš…” No, já si nezáviděla (neb jsem věděla, že neodpočinu) a samozřejmě jsem (jako ostatně skoro vždy:)) měla pravdu.
Pobyt tady je pro mě v mnohém náročný, chvílemi až vyčerpávající. Celá péče o dítě včetně účasti na procedurách (a při mnohých, třeba v bazénu, i aktivní) je totiž na doprovodu dítěte - tedy na mně. A v případě našeho dítěte ta péče znamená opravdu péči komplexní - krmení, přebalování, převlékání, zvedání, polohování, zabavování, uspávání,...
Za normálního provozu ráno vstává s dcerou manžel, který s ní zvládne všechny ranní procedury a odveze ji do školky, a já tak mám prostor dospat poloprobdělou noc (a že je jich většina). A pak přebírají péči o dceru paní učitelky ve školce. Navíc v týdnu většinou vůbec nevařím, protože všichni obědváme mimo domov a na teplé večeře se u nás nikdy moc nehrálo. Ovšem tady spočívá celá ta zátěž pouze na mých (docela už bolavých) bedrech.
Takže náš běžný den v léčebně začíná v 6:30 budíkem, neboť v 7:45 už máme být v tělocvičně na zábal před cvičením a moje ranní rozjezdy, jakožto sovy sovovaté, jsou opravdu pomalé a bez pořádné snídaně absolutně nefunguju. Mezi procedurami většinou máme tak akorát nějaké to okno (občas spíš okénečko) na svačinu a přebalení a někdy po 11 oběd, což je v našem případě zase proces zhruba na hodinu (vyndat jídlo z boxů, rozmixovat M. porci, nakrmit ji, umýt dítě, nakrmit sebe, vrátit boxy, umýt nádobí). Po obědě naštěstí dítě většinou spí (občas je k tomu nutná intervence matky), přičemž já buď spím též, nebo si uvařím kafe a pořeším nějaké záležitosti online (pokud zrovna jede wifina). Odpoledne další svačina a perličková koupel nebo bazén, což zase vyžaduje nemalé přípravy před a nemálo času na uvedení dítěte do “suchého” stavu po. Pak ještě večeře (která si vyžádá zhruba tolik času jako oběd), nějaké to popovídání a výměna zkušeností s maminkami (a tatínky) v jídelně, a už následuje proces přípravy k spánku. No a v noci fuška pokračuje, protože naše dítě se docela často budí (přičemž výjimkou nejsou ani noci s intervaly po 30 minutách).
![](https://img.signaly.cz/upload/6/7/7213802df9fbd9d681f717acffc8e9/M-lazne.jpg)
Totální masakr přišel hned první dny našeho pobytu. Ať už to bylo změnou prostředí, jiným vzduchem nebo něčím úplně jiným, dítě odmítalo spát, když už, tak jedině s matkou obtočenou kolem sebe, tudíž celková doba spánku matky činila za noc tak 2 hodiny maximálně. Ovšem znatelný nedostatek spánku u mě vyvolává poměrně silné migrény. Takže zatímco dítě hýřilo energií a vypadalo, jako by právě prospalo 12 hodin v kuse, já jsem se ploužila jako zombie a čekala, kdy se mi rozletí hlava na nejmíň tisíc střepů. A protože druhý den ještě nejsou téměř žádné procedury a dítě se tudíž nemělo jak unavit, situace se v noci opakovala - s tím rozdílem, že už byl přítomen i tatínek (přijel za námi na víkend), který si nakonec dítě statečně vzal někdy nad ránem na 2 hodiny do jídelny, aby se maminka mohla aspoň trošičku dospat. Takže sobotní bilance byla rozbitá maminka i tatínek, zato dítě plně funkční a vyžadující spoustu pozornosti.
Představa, že tu takto máme fungovat dalších 26 dní mi žádnou radost nepřinášela a ve hře tak bylo buď zdrogování dítěte nebo velmi předčasný odjezd domů. Naštěstí se to nějak utřepalo a i přes několik dalších většinově probdělých nocí (jen za tento týden byly zatím 3) tu pořád jsme (jak se ostatně bystrý čtenář mohl dozvědět hned v úvodu článku), zvládáme a občas si i užíváme (třeba když se vypravíme v neděli na jahody s mascarpone, ale o tom zase někdy příště).
Jsem opravdu ráda, že některé maminky se vrací z lázní občerstvené a odpočaté a že je pro ně pobyt zde relaxem a moc jim to přeju. Pro mě je to ovšem dřina dřinovatá a už se těším, až nám zase začne běžný školkový režim (jen kdyby zas nebyly krátce po návratu ty hloupé podzimní prázdniny:))
Komentáře
@deFlegmatique :-D Já jí zase říkám malý lázeňský jedi:))
@Markyh Právě noci bývají často náročnější, než dny (pokud teda není třeba období skřípění zubů a tak...)
Aby taky ne, když je to SkyWalkerova dcera. :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.