Máme tu opět Národní týden manželství. Ten je vyhlašován každoročně v únoru, vždycky 
v týdnu kolem svátku Svatého Valentýna. Tento den, kromě toho, že je tzv. svátkem zamilovaných, má konkrétně pro mě a mého muže ještě jeden osobnější význam. Přesně na svatého Valentýna jsme spolu totiž začali (jakožto převelmi romanticky založený pár:)) chodit. A letos slavíme první desetiletku. 

Z loňských oslav výročí


Už si dnes nevybavím, jak moc (a jestli vůbec) jsme měli o našem vzájemném vztahu naivní představy (já jsem byla vždy spíš racionální povaha, ale znáte to, zamilovanost dělá občas divy). Nevzpomínám si už přesně ani na to, s jakými představami o společném životě jsme si pak o dva a půl roku později slibovali lásku, úctu a věrnost před oltářem.Jsem si ale poměrně jistá tím, že v našich představách rozhodně nebylo prodělání několika potratů v prvním trimestru ani péče o dítě s těžkým kombinovaným postižením.  

A přesto nám přesně takové situace život přinesl a já vím, že bych je zdaleka neprožívala 
s takovým pokojem, kdybych v nich navzdory všemu, co je na nich těžké, nevnímala Boží požehnání a podporu Jeho pravice. A kdybych neměla po boku tak úžasného muže, jakého mám. Zcela otevřeně přiznávám, že to se mnou neměl a nemá vždycky jednoduché. Zvlášť v poslední době, kdy s rostoucím břímětem mého těhotenského břicha (a s tím spojených obtíží) musel téměř kompletně převzít břímě péče o starší dceru, jakožto i většinu péče o domácnost.  

Těšení na sourozence


A tak mu chci i tímto článkem veřejně poděkovat.  
Za to, že nemá problém s pracemi a činnostmi, které někteří i v dnešním femini-gender-světě stále označují za “typicky ženské”.  
Za to, že je mým klidným majákem v moři zmítaném bouří těhotenských hormonů a nedefinovatelných pocitů.  
Za to, že mě podporuje. 
Za to, že se mnou také nesouhlasí a umí mě správně uzemnit. 
Za to, že dokáže přizpůsobovat svou pracovní dobu potřebám naší rodiny. 
Za to, že mi kupuje mé oblíbené croissanty.
Za to, že mi vaří výborný pudink. 
A za mnohé, které nechce být sdíleno do online světa a zůstává za zdmi našeho bytu. 

Děkuji ti, že jsi, a děkuji Bohu, že naše cesty svedl do jedné.