Vrabcakblog:)

Že nám do rodiny přibyla další ženská, to už tu na blogu zmíněno bylo.  

Jejím narozením se pro nás otevřel úplně nový svět. Nepřestáváme žasnout, co všechno takové “normální” dítě dokáže. Jako když mi ji přinesly sestřičky v porodnici na sále ukázat a ona, po přiblížení ke mně, přestala vřeštět. V ten moment říkám: “Ona přestala dýchat, nepřestala?” Sestry se na mě nechápavě dívají a ptají se, proč by jako měla. “No že přestala křičet…” A ony: “No, přestala, protože Vás ucítila, tak se uklidnila.” A já v duchu: Cože jako? To už tak malé dítě dokáže takto poznat matku a utišit se, když ji ucítí? Vypadala jsem jako totální exot, ale naše realita až do té doby byla, že když naše dítě zničehonic ztichlo, tak proto, že se “zaseklo” v respirační křeči… Je neuvěřitelné pozorovat ty dva zcela odlišné světy. Zvlášť, když jeden z těch světů obývá malá, extrémně zvědavá tryskomyš, které nic neunikne a před kterou se nic neschová… Vlastně ani jedna z našich dcer není moc tabulková - akorát jedna za nimi zaostává a druhá je předbíhá :-) 

A jaké byly reakce na narození sestřičky? U takového dítěte, jakým je naše Monika, se těžko rozeznává, co všechno a jakým způsobem vlastně vnímá. Já jsem přesvědčená, že vnímat toho dokáže hodně, jen to moc nedává nějak zřetelně najevo. A stejně tak jsem přesvědčená (byť to možná pro někoho bude znít nepravděpodobně), že nějakým způsobem Štěpánku vnímala už v době, kdy byla ještě usídlená v mém břiše. Zvlášť, když v něm pak (soudě dle razance pohybů) začala trénovat na olympijskou kariéru:)  

Že na mladší sestru reaguje po jejím narození, o tom už není pochyb. Doba zavření školky vyšla zhruba na konec šestinedělí, tak jsme si mohli vyzkoušet celodenní soužití našich zlatíček v praxi. A zde bylo opravdu vidět, že prvek “Štěpánka” výrazně přispěl ke spokojenosti starší dcery v domácím prostředí. Zatímco za normálních okolností to s ní nejde doma vydržet už tak po týdnu prázdnin, protože jí chybí akce a sociální interakce, teď to zvládala skoro měsíc bez výraznějších projevů nespokojenosti. Když je mladší ségra poblíž, nasazuje Monika svůj soustředěný výraz, kterým dává najevo zájem. Štěpánka zase dává svůj zájem najevo taháním za vlasy, žužláním prstů nebo chňapáním kočiček a medvídků na tričku. A samozřejmě širokým úsměvem, když se Monika ocitne v dosahu. 

Musí být ovšem neustále pod dohledem, aby si náhodou neublížily. I tak se občas v malé pěstičce ocitne hrst světlých vlasů a ta větší pěst zase občas přistane někde poblíž malého nosíku nebo oka, ale to už tak mezi sourozenci bývá:)