Žiju, směji se i pláču, přemýšlím a sem tam o tom něco napíšu
Poslední dobou je můj blog tak trochu chudák. Ne, že by chyběla témata. A vlastně nechybí ani chuť psát, jen se většinou dostavuje v okamžicích, kdy je třeba dělat něco naléhavějšího... Tak aspoň krátce o tom, jak nám bylo o prázdninách 2018.
Předchozí článek (velikonoční přání nepočítaje) byl o tom, co prožíváme těžkého. V některých věcech to nemáme jednoduché a občas jsou dny, kdy padám “na hubu” z vyčerpání fyzického i psychického (a ani brambůrky a kafe to nezachrání). Ale zároveň…
To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět. (Jan 16,33)
Čtenáři mého blogu jsou většinou zvyklí na to, že popisuju věci s jistou (a často nemalou) dávkou nadhledu a snahy o pozitivní přístup. Ovšem i těžké myšlenky se čas od času vynořují a zamlčovat je by bylo trochu zkreslující. Připravte se tedy na to…