Žiju, směji se i pláču, přemýšlím a sem tam o tom něco napíšu
Někdy jsou vteřiny jako roky a roky jako vteřiny. A ta doba, která je v historii vesmíru míň než mrknutí oka, mi často připadá jako celá věčnost (tady je aspoň vidět, jak je to vnímání času relativní). Mluvím o době dávno minulé, o časech, které…
Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
K letošnímu svátku matek jsem dostala od manžela ten nejlepší dárek, jaký si jenom matka může přát. Víkend, který jsem mohla strávit, jako bych vůbec žádnou matkou nebyla.
Krása mateřství je jako poklad, pro to, abychom ji našli, je občas potřeba vzít krumpáč nebo lopatu a kopat. Jen někdy musíte kopat hodně hluboko. Nebo si na to rovnou vzít bagr.
Milí čtenáři (ať už pravidelní či příležitostní) mého blogu. Při pohledu na datum posledního příspěvku si říkám, že vám nejspíš dlužím malou omluvu.
Být matkou dítěte se specifickými potřebami je úkol (jak jinak) specifický. Jsou matky, které to zvládají s obrovským vnitřním klidem a silou, s optimismem a nadějí v "lepší zítřky". Pak jsou ty, které to zvládají. A konečně matky, které to…
Jsou věci, na které se prostě připravit nejde...
Sestra Beata. Sestřička. Nikdy jsme jí jinak neřekli. Nejstarší sestra mojí babičky, tedy moje prateta, řeholnice – dominikánka. Jako děti jsme se těšívali, že když přijede sestřička, bude mít pro nás určitě nějakou dobrotu:)