Vrabcakblog:)

Tak ji tu máme. Čtvrtou neděli adventní. Myslím, že poslední adventní týden je (nejen) pro matky a hospodyňky jedním z nejnáročnějších období roku. Čtvrtá zapálená svíčka na věnci neúprosně připomíná, že Štědrý den už je za dveřmi a člověku se do…

Dostáváme nezřídka otázku podobného znění od některých přátel (a občas i všelijakých ne-přátel), kteří vědí o našich různých životních peripetiích. Oním to je většinou myšlena naše dcera s těžkým kombinovaným postižením, několikanásobné zamlklé…

V jednom (nejmenovaném, ehm:)) místním společenství přišly na přetřes svatební videa a dojímání se nad nimi. Tak jsem se vypravila do vedlejší místnosti, zapátrala v knihovně a vyndala dývko označené jako “Den svatební Zdeňka a Ondřej”.

Upozornění pro čtenáře: Následující článek je poměrně emotivní vyjádření k aktuálnímu dění ohledně odchodu @Kollenka z postu šéfredaktorky. Jestliže máte tohoto tématu už plné zuby nebo vás vůbec nezajímá, tak jej prosím ignorujte.

Čtenáři mého blogu jsou většinou zvyklí na to, že popisuju věci s jistou (a často nemalou) dávkou nadhledu a snahy o pozitivní přístup. Ovšem i těžké myšlenky se čas od času vynořují a zamlčovat je by bylo trochu zkreslující. Připravte se tedy na to…

Někdy mám dojem, že se toho po nás chce hrozně moc. Naši příbuzní (zvlášť rodiče a partneři), naši zaměstnavatelé (nebo podřízení), naši vedoucí, naše společnost, ti všichni mají nějakou představu o tom, jací bychom měli být, jak bychom se měli…

… tak zněl v podání některých bývalých obyvatel nejmenovaného brněnského privátu “český překlad” úvodní pasáže známého zpěvu Rorate coeli desuper. Zpěvu, který neodmyslitelně patří k adventu.

Střípky z letošních Velikonoc

Milí čtenáři (ať už pravidelní či příležitostní) mého blogu. Při pohledu na datum posledního příspěvku si říkám, že vám nejspíš dlužím malou omluvu.

Sestra Beata. Sestřička. Nikdy jsme jí jinak neřekli. Nejstarší sestra mojí babičky, tedy moje prateta, řeholnice – dominikánka. Jako děti jsme se těšívali, že když přijede sestřička, bude mít pro nás určitě nějakou dobrotu:)

aneb duchovní obnova mezi plotnou a pračkou

Hej Pane, já už fakt nemůžu. Co po mně jako chceš? Já už nevím, co bych měla dělat. Padám na hubu, a Ty místo abys mě podržel, srážíš mě k zemi???

Čím vším jde říct druhému "mám Tě rád".

Jestliže je někdy naše víra podrobena zkoušce - jestliže jsou podrobeny zkoušce motivy chvály, kterou Bohu vzdáváme - je to tehdy, když se do našeho života přižene bouře. Někdy Bůh naši bouři utiší. Jindy se rozhodne, že jí bude procházet s námi.…

Není to tak dávno, co se mi dostala do rukou knížka Jany Ungerové "malá malá". Jedná se opravdu o malou knížečku, která je však dokonale velká svým obsahem. Dovoluji si malou ukázečku: Jednoho dne se probudila a byla růží. Viděla, že má trny a ty…

Tak jsem se odhodlala uveřejnit tu takové malé svědectvíčko o tom, jak nám může Bůh pomáhat i v maličkostech...Není tomu tak dávno, co jsem si procházela malou krizí. Stála jsem na křižovatce životních cest a nevěděla: dát se doleva, nebo doprava?…

Jsem tu.Haló, Pane, slyšíš mě? Pane? Copak už i Tys mne opustil?Sedím uprostřed pokoje, v náručí tisknu svého plyšového lva a slzy mi stékají do jeho kdysi krásné hřívy...Jako loďka v bouři na širém moři zmítá se ve mně tisíce pocitů... Myslím na…