Žiju, směji se i pláču, přemýšlím a sem tam o tom něco napíšu
Že nám do rodiny přibyla další ženská, to už tu na blogu zmíněno bylo. Jejím narozením se pro nás otevřel úplně nový svět. Nepřestáváme žasnout, co všechno takové “normální” dítě dokáže. Jako když mi ji přinesly sestřičky v porodnici na sále ukázat…
Není žádným tajemstvím, že naše rodina “spolupracuje” se svatými. Co jen se nám třeba takový svatý Antonín nahledal ztracených věcí. A o tom, jak jsme díky přímluvám svatého Josefa k dobrému bydlení přišli, už jsem také psala. Kdyby svatí byli…
Tak a je to zase tady. Už před samotným začátkem adventu přichází chvíle, kdy se facebooky, instagramy a signály začínají hemžit fotkami adventních kalendářů, kreativně vyráběných matkami pro děti. A už několikátý rok jsou pro mě zdrojem určitého…
Předpokládám, že se to stává většině rodičů, kteří mají doma malý poklad v podobě dítěte s vážnějším postižením. Obzvlášť těm, kteří o možnosti postižení věděli už v čase těhotenství. Aspoň nám se to stává. Že se někdo pozastavuje nad tím, proč to…
Právě prožíváme s dcerou čtvrtý (a poslední) týden našeho pobytu v lázních (přesněji v Dětské léčebně pohybových poruch Boskovice). Celá řada maminek, které tu jsou s dětmi s námi, mluví o pobytu tady jako o relaxu a odpočinku. Já jsem zrovna včera…
Podobně jako loni jsme se i letos rozhodli prchnout před vedrem naší králíkárny do příjemného klimatu Vysočiny. Ironií zůstává, že jsme si pro tento úprk (nevědomky) vybrali nejstudenější a nejdeštivější týden celých prázdnin, zatímco téměř všechny…
Milí čtenáři, drazí přátelé, letos jsme nestihli vyrobit žádná vlastnoruční přání, tak aspoň takto: Kéž do temnot vašich osobních Velkých pátků zazáří světlo Kristova vzkříšení! Požehnané Velikonoční svátky a celou dobu velikonoční přejí Z+O+M…
Je mi opravdu smutno z dění ve Svitávce. Nejvíc mě dostal argument jednoho z obyvatel: „Vy po mně chcete, abych se celý život díval na mentálně postižené lidi.“ Měla jsem sto chutí psát spoustu jadrných slov a zákeřných otázek (jako třeba jestli by…
Poslední dobou je můj blog tak trochu chudák. Ne, že by chyběla témata. A vlastně nechybí ani chuť psát, jen se většinou dostavuje v okamžicích, kdy je třeba dělat něco naléhavějšího... Tak aspoň krátce o tom, jak nám bylo o prázdninách 2018.
Někdy jsou vteřiny jako roky a roky jako vteřiny. A ta doba, která je v historii vesmíru míň než mrknutí oka, mi často připadá jako celá věčnost (tady je aspoň vidět, jak je to vnímání času relativní). Mluvím o době dávno minulé, o časech, které…
Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
K letošnímu svátku matek jsem dostala od manžela ten nejlepší dárek, jaký si jenom matka může přát. Víkend, který jsem mohla strávit, jako bych vůbec žádnou matkou nebyla.
Krása mateřství je jako poklad, pro to, abychom ji našli, je občas potřeba vzít krumpáč nebo lopatu a kopat. Jen někdy musíte kopat hodně hluboko. Nebo si na to rovnou vzít bagr.
Být matkou dítěte se specifickými potřebami je úkol (jak jinak) specifický. Jsou matky, které to zvládají s obrovským vnitřním klidem a silou, s optimismem a nadějí v "lepší zítřky". Pak jsou ty, které to zvládají. A konečně matky, které to…
Jsou věci, na které se prostě připravit nejde...
A je to tu. Vašemu drobečkovi už mléčná strava nestačí, je na čase začít s něčím pořádnějším. Jak na to, aby vaše pokusy s krmením divé zvěře přežila nejen divá zvěř, ale hlavně vy sami?
Spolupráce na Božím stvořitelském díle je jistě nádherný, ale nesmírně náročný úkol.
Jestli byl vstup do manželství pro mě obratem o 180 stupňů, pak stát se matkou je obratem o 180 stupňů a vzhůru nohama k tomu:)