Tak jsme dnes se spolužákem rozvinuli zajímavou diskuzi...celé to začalo zcela nevinně, když zjišťoval, kdy že jsou vlastně ty Velikonoce:) A pak ho zarazil můj název "Květná neděle"... začal se ptát, proč zrovna Květná a pak sme se tak nějak dostali až k Bílé sobotě a k diskuzi o tom, kolik že vlastně dní byl Ježíš v hrobě a proč ho nenechali viset na kříži až do neděle... No ale co mě zarazilo, byla jeho dedukce, že když Ježíš umřel tak "rychle", nebylo to moc malé utrpení na to, aby zachránilo celý svět???

Teď rozhodně nechci zpochybnit cenu Kristova utrpení...

Ale když se na to podívám z té druhé stránky...nestává se pro nás kříž a všechna bolest s ním spojená už čímsi samozřejmým?
Jak velké by muselo být utrpení, aby vykoupilo moje osobní hříchy… a když to vynásobíme počtem lidí žijících na této Zemi…velikost utrpení je neměřitelná. Ale hlavně je neměřitelná velikost Boží lásky, která toto utrpení mlčky snášela, aby nám dala život… Jak asi tížila a stále tíží právě moje vina… Jak málo lásky by mi náleželo, kdyby ji Bůh rozdílel podle mých zásluh, jak moc se sám před sebou musím stydět…jak moc mi vadí sebemenší bolest, kterou nesu sám za sebe…

Jedna docela nevinně položená otázka…