Tuto neděli jsem byla na mši. No, na tom by nebylo asi u katolíka nic divného:) Ale já byla po týdnu na CSA poprvé na mši, kde jsem nemusela jako součást scholy myslet na to, který bude žalm, který hlas mám v této písničce a jestli je to nebo ono ordinarium. Prostě jsem si mohla tu mši krásně "užít" a vychutnat. A protože jsem doháněla těžký spánkový deficit, vydala jsem se až na odpolední mši ke sv. Ludmile na Náměstí Míru - a dobře jsem udělala:) Otec měl totiž kázání plné moc hezkých myšlenek, z nichž několik se pokusím přetlumočit.

Pokud jste dobře poslouchali evangelium, tak se vám mohlo zdát dost drsné (pro ty s krátkou pamětí připomínám, že to byl Lukáš 13,22-30. Skoro by se mohlo zdát, že nás chce Ježíš strašit, že spása není pro každého, ale jenom pro pár vyvolených a že vlastně nemáme moc šancí dostat se do nebe... Do kontrastu s tím si určitě postavíme to, že Ježíš přišel zachránit hříšníky, spasit celý svět...tak jak to teda je? V souvislosti s tím zmiňoval otec jeden vtip, který příkladně ukazuje, jak můžeme mít někdy pokřivené představy o tom, kdo se dostane do nebe: Přijde člověk do nebe a svatý Petr mu dělá průvodce, když přijdou k velké bílé zdi a svatý Petr nově příchozímu říká: "Teď tiše, ať nás není slyšet!" Když poodejdou dostatečně daleko, nováček se ho otáže: "A proč jsme museli být tak potichu?" A svatý Petr říká: " Tam za tou zdí jsou totiž katolíci a oni si myslí, že jsou tady sami."

I já už jsem se setkala s lidma, kteří měli pochybnosti o tom, jestli třeba muslim může přijít do nebe. Nebo ateista. Ale proč by nemohl? Vždyť Ježíš nepřišel jenom pro katolíky, On přichází pro každého. Jak krásně řekl otec v kázání, je důležité mít v srdci tu správnou touhu - po dobru, po pravdě. Hledat. Někdy hledáme na špatných místech, ale hledáme, a to je to podstatné, vždyť i "prostitutky vás budou předcházet do Božího království"... Být nemastný neslaný, to není zrovna to, co by po nás Ježíš chtěl. "Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst..."

Není tedy spása určená jen pro nějakou "kastu" lidí. Tu možnost má každý, ale máme si dát pozor, "do kterých dveří se svým životem tlačím". Existuje jakási teze, vytržená z kontextu, že Bůh dá možnost obrácení i v posledním okamžiku, i když jsme celý život před tím páchali zlé, máme možnost před posledním výdechem se obrátit. To je samozřejmě pravda, ale je zapotřebí k tomu vždycky dodávat: Pokud ten člověk neměl možnost obrácení už dříve. Odkládat to na poslední chvíli jenom z pohodlnosti, z vypočítavosti, že teď si můžu dělat co chci, protože pak těsně před smrtí se dám pokřtít a obrátím se, to už jaksi není ono... Je to jako s kácením stromu. Když chcete skácet správně strom, je zapotřebí vždycky nejdříve udělat záseky na té straně, kam chcete, aby strom spadl, pak vzít pilu a uřezat jej a on spadne tím směrem, kterým jste si přáli. A tak i my si do svého životního stromu děláme záseky - na straně dobra a na straně zla. A na kterou stranu nám pak spadne? Samozřejmě na tu, kde jsou záseky hlubší... Může se nám totiž stát, že Bůh vezme pilu do rukou moc brzo, a pokud budeme mít spoustu záseků na špatné straně, tak ten strom nespadne nikam jinam, než na stranu zla... Proto dávejme pozor, kam se svým životem tlačíme...

To je myšlenka, která mě oslovila. Na které je podle mě dost názorně vidět, jak to s námi vypadá:) Měla jsem štěstí na náboženství s jedním vynikajícím knězem, který jednou řekl dost šokující větu: "Nikdo, kdo nechce, do pekla nepřijde.Na to, aby se člověk dostal do pekla, musí sám dobrovolně odmítnout Boží lásku..." Vždycky, když to někde použiju, tak pak slyším argumenty typu - to by znamenalo, že někdo si může dělat co chce, žít strašlivě hříšně celý život a pak hurá do nebe jen proto, že chtěl... Ale právě ten příklad se stromem to krásně doplňuje. Vždyť když mám celý život záseky na jedné straně, těžko ten poslední udělám na stranu opačnou... Kdo už se od Boha vzdálil na sto honů, těžko s ním bude chtít jít v poslední minutě... Tak jenom tolik z nedělního kázání a mých myšlenek. Končím přáním, aby z nás všech byli ti dobří dřevorubci...