„A jak velký že ten byt máte?“ „Jedna plus jedničku.“ „No, tak to je hodně malé, neuvažujete o něčem větším?“

Je zvláštní, kolik lidí má pocit štěstí a spokojenosti spojeno s věcmi materiálními. Budeme šťastní, až budeme mít větší byt, až na něj splatíme hypotéku, až si pořídíme novější a výkonnější auto, až budeme mít novou kuchyňskou linku s vestavnýma spotřebičema, až si budeme moct dovolit každé léto dovolenou v Karibiku, až ... Opravdu potřebujeme ke štěstí všechny tyhle věci? A jestliže nám jedna jediná z nich bude chybět, budem snad nešťastní? 

Hodně záleží na tom, co si kdo z nás představuje pod pojmem štěstí. Klasik by řekl, že je to muška jenom zlatá. A vidíte, zase to skončilo u peněz:) Ne že bych si teda myslela, že je na penězích něco špatného. Celkem si užívám ten pocit, že momentálně nemusím každou korunu třikrát obrátit v ruce, než si za ni něco koupím. To ale neznamená, že utrácím bez rozmyslu a tam, kde je to zbytečné. Zkrátka, bez peněz už to dneska nejde, ale tak jako spousta dalších věcí, i peníze jsou dobrý sluha, ale zlý pán. 

Myslím, že není moc lidí, kteří žijí s představou, že ke šťastnému životu je potřeba mít vilu s bazénem a rolls-royce. Zato poměrně dost lidí nejspíš bude sdílet teorii, že je k tomu potřeba aspoň 3+1 v OV a nějaké solidní spolehlivé auto. No, ne že bych se s něma chtěla hádat, ale tak nějak si dovoluji nesouhlasit:)

Ona ta jedna plus jednička je pro dva nenáročné lidi celkem dostačující. Vejdou se nám sem všechny podstatné věci, jako například postel, počítače a lednička s mrazákem. Jsou tu hned čtvery dveře, kterými můžete v případě rozčilení prásknout (a vzhledem k tomu, kolik toho pamatují, jim to asi ani nebude příliš vadit). Když potřebujeme soukromí, máme dostatečný počet místností, do kterých se můžem zavřít. Když naopak toužíme po společnosti, většinou nám nedá moc práce toho druhého najít. Můžem si sem zvát návštěvy, a pokud přijdou v počtu menším nebo rovném pěti, tak dokonce ani nebudou muset sedět na zemi. A náš prehistorický lehce rozkvetlý vůz nás taky ještě na Valašsko dopraví. Tak co víc si přát? 

Vím, že každý si to své štěstíčko představuje jinak. Ale vyšperkovaný byteček a nadupané autíčko k němu většinou nestačí. K čemu by nám byl velký byt, kdyby byl pustý a rychlé auto, kdyby stálo v garáži? Tak si raději v tom malém bytě pěstujeme naši velkou lásku, aby nám náhodou někam nezdrhla:)

 

PS: Samozřejmě, že do budoucna uvažujeme o něčem větším, a pokud možno i vlastním. Ale kdybychom měli se svatbou čekat, až na něco takového budeme mít, tak se berem asi v důchodu:)