Máme tu opět Národní týden manželství. Ten je vyhlašován každoročně v únoru, vždycky
v týdnu kolem svátku Svatého Valentýna. Tento den, kromě toho, že je tzv. svátkem zamilovaných, má konkrétně pro mě a mého muže ještě jeden osobnější význam. Přesně na svatého Valentýna jsme spolu totiž začali (jakožto převelmi romanticky založený pár:)) chodit. A letos slavíme první desetiletku.
Už si dnes nevybavím, jak moc (a jestli vůbec) jsme měli o našem vzájemném vztahu naivní představy (já jsem byla vždy spíš racionální povaha, ale znáte to, zamilovanost dělá občas divy). Nevzpomínám si už přesně ani na to, s jakými představami o společném životě jsme si pak o dva a půl roku později slibovali lásku, úctu a věrnost před oltářem.Jsem si ale poměrně jistá tím, že v našich představách rozhodně nebylo prodělání několika potratů v prvním trimestru ani péče o dítě s těžkým kombinovaným postižením.
A přesto nám přesně takové situace život přinesl a já vím, že bych je zdaleka neprožívala
s takovým pokojem, kdybych v nich navzdory všemu, co je na nich těžké, nevnímala Boží požehnání a podporu Jeho pravice. A kdybych neměla po boku tak úžasného muže, jakého mám. Zcela otevřeně přiznávám, že to se mnou neměl a nemá vždycky jednoduché. Zvlášť v poslední době, kdy s rostoucím břímětem mého těhotenského břicha (a s tím spojených obtíží) musel téměř kompletně převzít břímě péče o starší dceru, jakožto i většinu péče o domácnost.
A tak mu chci i tímto článkem veřejně poděkovat.
Za to, že nemá problém s pracemi a činnostmi, které někteří i v dnešním femini-gender-světě stále označují za “typicky ženské”.
Za to, že je mým klidným majákem v moři zmítaném bouří těhotenských hormonů a nedefinovatelných pocitů.
Za to, že mě podporuje.
Za to, že se mnou také nesouhlasí a umí mě správně uzemnit.
Za to, že dokáže přizpůsobovat svou pracovní dobu potřebám naší rodiny.
Za to, že mi kupuje mé oblíbené croissanty.
Za to, že mi vaří výborný pudink.
A za mnohé, které nechce být sdíleno do online světa a zůstává za zdmi našeho bytu.
Děkuji ti, že jsi, a děkuji Bohu, že naše cesty svedl do jedné.
Komentáře
Krásný pár, ale já myslela že jste začali spolu chodit na 1.máje. Myslím si, že jste to tak říkali i v tv navždy svoji.
Sleduju Váš životní příběh od natočení onoho "seriálu" , krásná zpráva, gratuluji a opatrujte se :-) ať už je vše jen dobré
to Lenka: Opravdu jsme začali svůj vztah na Valentýna, na 1. máje jsme si dali první pusu (aneb romantika nade vše:-)))
Ahaaaa.... To bude ono pusa. 🙂
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.